Bejzbol

17. června 2009 v 17:14 | Martin
Každý rezident a spoluobčan suburbanizace a aglomerace Baltimor má nejméně dvě povinnosti - jít se podívat na zápas americko-fotbalového mužstva "Ravens" a baseballového týmu "Orioles". Oba sporty mají své stadióny v centru Baltimoru a mají pravidelně plno. Amici tyhle utkání prostě milují, je to sociální a kulturní událost a mluví se o tom pak týdny. Fotbalovou sezónu jsem sice prošvihl, což mě vzhledem k lehce teplejšímu charakteru hry ani zas tak nemrzí, ale s rodinou jsme se nedávno vypravili na večerní Baseball, který má hlavní sezónu právě teď, na jaře.

Baltimorští Orioles jsou známí tím, že proserou, co můžou. To jim ovšem nebrání účtovat si bezmála 30 dolarů za lístek (a to ještě zdaleka nemáte ty nejlepší místa). Pro studenty sice umožňují každý pátek vstupenku za $8, ale to sedíte v podstatě na střeše a z hráčů vidíte tak akorát ty jejich kšiltovky.

Počasí nám ten večer opravdu přálo a celou cestu tam vytrvale chcalo. Vůbec je to letos nějaký divný rok, nepřetržitě tu prší už asi dva měsíce. Všichni z toho byli zatrpklí a jak by taky ne, když jsme neměli žádný deštník. Já jsem taky nebyl zrovna nadšený, ale konkrétně tohle mě moc netrápilo - když jsem naposledy viděl bouřku v Baltimoru, byl to takový mazec, že všechny deštníky byly presmekle naruby a chytaly vodu jak do kornoutu. Tenhle večer to bylo něco podobného. Abych rozptýlil v autě všeobecnou nevoli, poučil jsem je, že v češtině by se řeklo, že je to pěkná "buřina" Tak tohle jim teda na náladě rozhodně nepřidalo, zvlášť když to neuměli ani zopakovat. No ale stal se zázrak a déšť ustal jen co jsme vjeli na parkoviště. Musím přiznat, že mě to opravdu potěšilo - jen nerad moknu někde tři hodiny a hlavně by jinak nejspíš zrušili závěrečný ohňostroj.

Velká tradice všech baseballových fanoušků je koupit před zápasem nějaké buráky nebo aspoň kopec jiného žrádla, které se pak na konci utkání válí úplně všude. Já jsem se uchýlil k tradičním pistáciím za netradiční cenu $5 pidi-pytlík.

Až po zakoupení lístků jsme zjistili, že jsou naše místa pod střechou. Ani se mi tomu štěstí nechtělo věřit. Tenhle stadión měl totiž několik "pater", které se částečně překrývaly a vytvářeli tak prostor pro více lidí. Bylo zajímavé pozorovat, jak se všem sedícím v zakryté části hned změnil postoj k hrozícímu dešti (obloha byla pořád velmi zamračená). Najednou by prý nějaká ta kapka nebyla problém a dokonce jsem slyšel skupinku lidí za nama, kteří si vysloveně přáli, aby trochu sprchlo. Asi jim leželo na srdci blaho travičky.

Když se všichni diváci usadili, provedlo se oficiální zahájení hry. Kdyby se mě někdo zeptal, co se mi na Američanech líbí nejvíc, asi bych řekl, že jejich národní "spirit". Každý druhý dům tu má vyvěšenou americkou vlajku, všechny svátky berou opravdu vážně a jsou nesmírně hrdí na svou zem. No a je všeobecným zvykem, že každé sportovní utkání, ať už na high school, univerzitě nebo v profesionální lize, začíná Americkou hymnou. Všichni přítomní diváci a hráči vstanou, položí ruku na srdce a za zvuku hymny se koukají na třepotající se americkou vlajku, která s nastupující technologií bývá většinou promítána na velkou obrazovku:) Všechno je to krásné až na tu hymnu, která je od začátku do konce dost tragédie - většina melodie je položena příšerně vysoko a tak to vždy zpívá nějaká pištivá ženština, která musí ještě k tomu být hezká, což se ne vždy povede a rozhodně to nepřidává na kvalitě hlasu. Po celou dobu písně člověka bolí uši a úplně nejhorší je závěrečné vyvrcholení, ze kterého mají požitek snad jen netopýři a důchodci ho podle mě neslyší vůbec. Jestli půjdou ještě dál, začnou někde praskat skleničky. Kdo nevěří ať se podívá na :http://www.youtube.com/watch?v=yb_yVxDyB9s

Samotná hra byla bohužel dost nuda. Snažím se tu být optimistický, ale ať dělám co dělám, nevidím na baseballu nic moc vzrušujícího. Ne že by tam nebyly zajímavé momenty - viděl jsem nějaké sestříhané video nejlepších zákroků v historii a fakt jsem čuměl (pár opravdu famózních polapení míčů a jednou to odpalovač napral nadhazovači přímo do hlavy, zlomil mu nos, vyrazil zuby a myslím že mu i vytekl sklivec). V průměrném zápasu se toho ale zas tak moc neděje - buď to nadhodí blbě, nebo se do toho netrefí, nebo to je out a když to už už vypadá na skórování, vyautujou běžce dříve, než doběhne na metu. Při takovémhle scénáři se nedá udržet pozornost příliš dlouho a když k tomu máte navíc ještě v ruce pytlík pistácií, je jasné, kam to celé spěje. No a tak se stalo, že jsem ten den doslova prožral svůj první a jediný Homerun v životě. Když jsem to zjistil, fakt jsem se nasral. Taková smůla! V osudný okamžik jsem se zrovna dobýval do jednoho nepoddajného oříšku (tyhle pistácie měli skořápku), když se ke mně doneslo vzdálené "cink" míčku o pálku. Protože jsem ale tehletech "cink" slyšel předtím už hafec a nikdy nic zajímavého, rozhodl jsem se pro ten ořech. V příští chvíli slyším všechny ječet "homerun" "homerun" a vůbec hroznej povyk a nadšení. Úplně mi zatrnulo a dokonce jsem tu pistácii upustil na zem. Ani tak by ale ještě nebylo pozdě, kdyby si v tu chvíli VSICHNI ti kokoti sedící VSUDE kolem nestoupli a nezacli mávat rukama jak pominutý. Když jsem se konečně vyhrabal na nohy a rozhlédl kolem sebe, bylo už pozdě a dotyčný odpalovač akorát dokončoval své vítězné kolečko. Teda ne že by pro mě byl homerun zas tak důležitý, ale stejně to byla smůla. A štvalo mě to o to víc, že jsem z toho nešťastného oříšku nakonec stejně nic neměl - kdo se trochu vyzná v pistáciích ví, že ty zavřené jsou často plesnivé nebo jinak retardované, a konkrétně tenhle byl oboje.

Naštěstí tam byly další věci, které mi toto zklamání bohatě vynahradili. Zaprvé, Orioles celou dobu s přehledem vyhrávali, což není obvyklé a nikdo to moc nečekal. Upřímně řečeno, mě to bylo dost fuk, ale podporovalo to všeobecný spirit. Několikrát objela kolem stadiónu obří Mexická vlna a vůbec lidi byli v dobré náladě. Za ale úplně nejlepší zážitky považují přestávky, během nichž hlavní pozornost upoutala obří obrazovka visící na protější straně hřiště nad počítadlem. Naprosto šokované jsem koukal, jak se za všeobecného nadšení diváků na start připravila láhev kečupu, majonézy a hořčice, a začaly se protahovat před sprintem. Evidentně to byla tradice, protože každý fanoušek měl svého favorita a když vyběhly, celý stadión řval a hecoval svého oblíbence. Kečup si vedl dobře až do první překážky, kde zakopl a do vedení se dostala Hořčice. Ta si suveréně držela pozici po celý zbytek závodu a když jako první vběhla do cílové rovinky, nikdo nepochyboval o výsledku. Nakonec ale všechny naprosto překvapila Majonéza, která se svým 0% obsahem tuku byla zřejmě v excelentní formě a na poslední chvíli šíleně zrychlila, nechávaje ostatní dva závodící daleko za sebou. Fakt neuvěřitelný.

Ještě větší zábava byla, když se na obrazovku dostali skuteční lidé. Tohle jsem viděl i v ČR, ale tady to měli ještě lépe propracované. Kameramani vybírali schválně různé exoty sedící na stadiónu a byla to fakt prdel se na ně koukat, jak se zatvářili, když se uviděli na plátně. Každý vždycky začal hrozně křepčit a tancovat a mávat, nehledě na jejich věk nebo postavení. Teda skoro každý - jedné paní v horní řadě, která tam uprostřed prázdných lahví popíjela sama pivko, to zabralo hrozně dlouho, než se na té obří obrazovce vůbec rozpoznala, o nějakém mávání ani nemluvě. Té mi bylo trochu líto, protože vypadala celkem solidně mimo. Něco mi říkalo, že jsem tak nebyl jediný, kdo nezaregistroval ten homerun. O poslední pauze byl pak speciál "love" program: kameramani měli vycihle zamilované páry a ty si vždy, když se objevily na obrazovce, daly pusu. Celkem plynule to pokračovalo až do chvíle, kdy zabrali nějakou paní, která tam evidentně byla sama. Hrozně dlouho tam byl jen její nejistý obličej a pořád nic, když se do záběru nacpal komplente cizí tlustý chlápek a doslova se na ní nacucnul. Celý stadión jim hlasitě gratuloval a já jsem skoro umřel smíchy. Otázka je, jak vtipný by mi to přišlo, když bych se tam objevil já:)

Jak už jsem říkal, trochu problém bylo ten den počasí. Obloha byla zatažená po celou dobu zápasu a všichni se neustále dohadovali, jestli bude pršet nebo ne. Tam jsem se opravdu prosadil jako meteorolog. Kdykoliv jsem se totiž koukl na oblohu, mraky byly tmavší a tmavší a vítr silnější a silnější. Byl jsem si jistý, že bude pršet, a využil jsem každé příležitosti to všem sdělit. O hodinu později jsem začal být opravdu překvapený, že ještě neprší, poněvadž obloha už byla fakt nebezpečné temná a vzduch se pro změnu ani nehnul. Říkal jsem si, že až ta bouře přijde, bude to pravý hurikán a pravděpodobně i přeruší utkání. Když se ale za ještě nějaký čas pořád nic nedělo a obloha už byla dočista černá, začalo mi to být podezřelé. Zkušeným okem jsem proto začal studovat obzor a všiml jsem si na obloze podivných zářících teček. Ono byla noc! Jak všude svítila ta mega světla, úplně jsem zapomněl, že je večer. A jak už to tak mají večery ve zvyku, s přibývajícím časem bývá pořád víc a víc tma. Takže zatímco jsem tam strašil, že bude pršet, krásné se vyjasnilo a vylezly hvězdy.

Takže abych to tu tak shrnul, baseball jako takový nic moc, ale zážitek že hry parádní a to i za ty prachy. Podruhé bych ale už nešel, patří mi to seznamu věcí, které dělám jen jednou za život:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 19. června 2009 v 20:50 | Reagovat

Teda jak si psal o tý panÍ s tím tlustým chlápkem, tak se se málem udusila(zrovna jsem si dávala dorta:D) Taky mám v plánu jít na baseball, ale jak píšeš, hra je asi nuda, ale ty přestávky by to mohly vynahradit :-D

2 Pavel Pavel | 25. června 2009 v 20:03 | Reagovat

Dnes jsme přehráli Chorvatsko. :-)
http://www.sport.cz/ostatni/ostatni/152262-baseballova-reprezentace-i-potreti-na-prazskem-turnaji-vyhrala.html

3 lora lora | 7. prosince 2009 v 21:27 | Reagovat

jo z vlastnich zkusenosti vim ze americky sporty sou zabava kvuli fandeni a prestavkach, ne kvuli sportu samotnymu. jo a btw. majonezo-kecupovo-horcicnej zavod si teda nepochopil:-) pri vstupu dostanes hodne papirku a na jednom z nich mas svyho zavodnika (v mym pripade to byl kecup) no a kdyz tvuj zavodnik vyhraje dostanes zdarma neco nekde. ja sem kvuli porazce kecupu majonezou nedostala nic, ale kamoska dostala donuta a kafe:-)

4 Martin Martin | 15. prosince 2009 v 13:07 | Reagovat

Aha, tak to já nedostal nic:)) Kde vlastně jseš v té Améérice?

5 Karolína Karolína | Web | 31. července 2012 v 15:40 | Reagovat

Ahoj, tiež mam podobny blog ako je tento tvoj,tak by som sa chcela opytat ci si ho nedas medzi svoj zoznam blogov? :) http://karolinavmarylande.blogspot.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama