Žebračina

23. května 2009 v 3:14 | Martin
Sice mam moji high school a mlade Amiky hrozne rad, ale jedna vec mi prijde trochu podivna. Vsiml jsem si toho hned prvni den co jsem nastoupil do skoly a porad jsem si na to nezvykl. Hrozne moc lidi tu žebrá a to o vsechno, co jim prijde na mozek, na oci, na nos nebo proste na jakkykoliv dalsi z jejich smyslu. Temer jako kdyby meli ten sesty žebrácký.
Par lidi, kteri ctou tento blog, mi uz rikalo, ze obcas trochu moc zobecnuju - je to asi pravda a tak ted vzdy, kdyz dokoncim clanek, zkontroluju pouzite vyrazy a pripadne nahradim veci typu "americani delaji.." necim jako "zda se mi, ze hodne americanu dela" atd. Tady ale muzu s cistym svedomim napsat, ze to delaji opravdu temer vsichni, alespon na me high school. No posudte sami:

Hned asi druhy den po zacatku skoly me najednou z niceho nic zastavil nejaky kluk na chodbe a zeptal se: "can I have a piece of gum?" Sice jsem ho vubec neznal, ale myslel jsem si, ze on zna me a tim padem nejak vi, ze tu zvejkacku mam. Hrozne lidi si me totiz pamatuje kvuli tomu, ze jsem tu jediny exchange student, a ja pritom nemam casto vubec paru kdo jsou. Rekl jsem, ze jo, a vytahl muj naducaty balicek. Pri pohledu na tu hromadu zvykacek se chudak uplne vyvalil, a kdyz jsem mu pak jednu dal, hrozne dekoval, smal se a volal "kamarad, kamarad". Jsem na nej jen tak nevericne koukal a rikal si, ze jim teda ke stesti staci malo. Moje poteseni se ale rychle zmenilo v nelibost pote, co si chlapec strcil moji zvykacku do kapsy a odkvapcil bez toho, aby ji vubec rozbalil.
Jeste ten den, tentokrat o prestavce ve tride, ke mne pristoupil jeden z mych spoluzaku z historie: "Martin, do you have a dollar?" Rekl mi, ze si pry zapomnel penize a ted nema na obed. Kdyz jsem zacal vytahovat penezenku, tvaril se naprosto nevericne, a kdyz jsem tu ten dolar dal, neskryval sve nadseni. To byla chyba, ostatni se sletli jak mouchy a jestli pry nemam taky nejaky dolar pro ne. Uplne nechapave jsem na ne koukal a porad se jich ptal: "Dollar? Dollar? And what for?" Kdyz videli, ze zadny dolar nebude, hned se nabidli, ze 50 centu bude stacit taky. Nejlepsi na tom vsem je, ze i kdyz jim to date, oni to treba vubec nepouzijou - zvykacku si schovaji na zitra a dolar ulozi do penezenky. (konkretne tenhle kluk z historie shani dolar kazdy den). Takovehle lidi bych v CR povazoval za idioty, tady by byla ale idiotska vetsina skoly, takze tim to asi nebude.

Podle me je to tim, ze jsem z Cech zvykly na urcite spolecenske normy, ktere tady evidentne neplati. Kdyz se me v CR nejaky spoluzak zepta, jestli nemam dvacet korun, tak mu je dam s tim, ze mi je, logicky, vrati. Jinak receno, pujcil jsem mu dvacet kornu. Tady ale nikdo nic nepujcuje, nikdo nic nevraci a vsichni vsechno chteji. Stalo me to skoro pet dolaru, nez mi jeden dobrak vysvetlil, ze uz je nikdy neuvidim, a dva balicky zvykacek, nez jsem se naucil nosit v kapse prazdnou krabicku na ukazovani. Ten kluk, ktery me ze zacatku skoly zastavil na chodbe a chtel zvykacku, me ve skutecnosti vubec neznal, ale protoze videl, ze sam zvykam, sel se hned zeptat. A tim, ze jsem mu tu zvykacku dal, jsem ho uvedl do naprosteho uzasu, protoze to se tu moc nedeje. Stejne tak s tim dolarem, bylo to pro nej jak zazrak.
Muj nazor je, ze Americani maji nauceny chovat se tak kamaradsky, ze jenom naznacit, ze ten dolar mam ale nechci jim ho dat, by bylo neuveritelne neslusny. Vsichni jsou prece kamosi a nic si nepreji vice, nez si davat navzajem dolary a zvykacky. Jediny problem bohuzel je, ze ted zrovna zadny dolar nemaji a tahle zvykacka byla jejich posledni, stejne jako vcera a vubec kdykoliv predtim. A nejlepsi na tom vsem je, ze je to vetsinou pravda a kdyz reknou, ze nemaji nic, nemaji nic, protoze oni nikdy nemaji nic. Samozrejme tu jsou take lidi, kteri nezebraji a sami maji, ale rozhodne tu neplati, ze kazdy zebrajici je nejaky socialni blud, ktery se narodil omylem. Spis je jejich teenage spolecnost jinak nastavena.

Problem ale je, ze ja mam zvykacky a penize vzdycky a rozhodne je nemuzu dat vsem a hlavne nechci. Se smichem ted vzpominam, jak jsem se tu jednou snazil vysvetlit pred hladovou tridou dejepisu, ze nemuzu dat zvykacku vsem, nemuzu dat dolar vsem, a moje precliky mi uz sezrala holka predemnou, takze ani ty uz nejsou k mani. Vubec to nemohli pochopit a kazdy volal " You dont have to give it to everyone, just to me". To same se deje v mensi mire s jidlem a uz jsem si kvuli tomu i jednou presednul do jine jidelny. Proste jsem nesnesl ten hladovy pohled jednoho nenasyty naproti, ktery si nikdy nenosil obed a porad mi silhlal na sandwitch, jestli neco zbyde.
S tim jidlem je to zajimave, protoze jsem si zacal vsimat, jak absurdne velkou moc nad lidma dostane kazdy, kdo ma nejake jidlo na rozdavani. I ten nejvetsi kreten, pokud jede na skolu v prirode vybaven kufrem zradla, se zmeni v docasny stred pozornosti a dulezitosti (alespon dokavad mu drzi zdroje, kdyz se to pak sezere tak musi koupit nove, jinak s nim nikdo "neka") Podle me to musi byt zakorenene nekde v lidskych genech, ze jidlo je moc a bezpeci a kazdy ho rad dostava zadara od jinych. Pamatuju si, ze zejmena na vsech tech ruznych taborech, kterych jsem se jako maly zucastnil, byla zasoba gumovych medvidku autorita cislo 1.

Tohle zebrani me ale stve, protoze me to nuti nekolikrat denne lhat. V Cechach by se me temer cizi lidi neptali, jestli nemam neco na rozdavani, a kdyz jo, tak s tim, ze to vrati. Tady se ale ptaji jestli mam dolar, ja ho mam, a musim rict, ze ne. Oni samozrejme vedi, ze mam (dokonce vedi, ze mam, i kdyz fakt nemam, coz je divny:), a tak me uplne ignoruji a zacnou se dusovat, ze to vrati zitra. S lidma tohoto typu je tezky jednat, protoze oni si opravdu mysli, ze to vrati zitra. Jedina moznost je nikdy nikomu nic nedat (takhle to tu dela vetsina) a oni se pak po case prestanoui ptat. Ma to ale velikou nevyhodu - je temer nemozny tu sehnat dolar, kdyz ho pro zmenu potrebujete vy. Nikdo vam neveri, ze to vratite zitra, protoze to tu rika kazdy. A opravdovi kamaradi, kteri vas znaji natolik, ze vedi, ze to vratite, casto sami zadne prachy nenosi.

Cela tahle dolaro-zvykackova manie vyustila v lehke fiasko, ktere jsem zaznamenal prvniho dubna, kdyz jsem se ve skole pokusil o poradneho Aprila. Oni to tu slavi take, ale moc napadite to nemaji a tak jsem jim to chtel krapet ozivit. Po zazvnoneni jsem vesel do tridy jako posledni a s prazdnou krabickou od zvykacek v ruce jsem nadsene zarval: "Who wants gum??" Vsichni se zvedli a jako jeden muz se hnali na me, desitky rukou naprazene vepredu. Pri pohledu na ne mi uplne vyschlo a vubec jsem nevedel, co delat. Jak se tak ta masa lidi blizila vic a vic, me puvodni predstavy o prubehu vtipu mi dost pohasly. Zacal jsem ustupovat zpatky ke dverim a nervoznim hlasem vyvolaval: "April! April!" Nemelo to ale zadny efekt, vubec nikdo mi nevenoval pozornost. Behem chvilky se ti nejrychlejsi bezci zmocnili krabicky, otevreli ji a zjistili ten uzasny vtip, totiz ze zadnou zvykacku nedostanou. Ja jsem tam furt stal a dost chabe jim dokola opakoval, ze prece April, April. Vsichni vypadali hrozne zklamane a bylo videt, jak hrozne moc se tesili, ze si požvýkaji zadara.

P.S. V komentarich je ma vubec prvni anketa, tak ji nepromeskejte:) Dik
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilč@ Ilč@ | Web | 23. května 2009 v 7:52 | Reagovat

souhlasim!! vzdycky vytahnes supr tema, ze mam chut napsat na stejne tema clanek na muj blog :)) ale je mi to blby.. no, moji americti kamaradi na facebooku jsou clenem skupiny Free food, na dance teamu bylo jidlo uplna moc a o dolar nebo o zvykacku uz jsem take byla pozadana.. take propiska a papir jsou na dennim poradku :))  super clanek!!

2 tata tata | 23. května 2009 v 10:41 | Reagovat

To mi pripomnelo jednu starsi prihodu. Kdyz jsem zkraje 90. let podnikal, meli jsme sklad a kancelar v Podoli a naproti byl vybydleny dum plny Romu. My vzdycky makali, oni jak jen bylo trochu pekne, vylezli ven, housle, harmonika, hrali, zpivali, mezi tim se batolili deti, pohoda. Mel jsem je rad.
Jednou kdyz jsem odchazel, me oslovil starsi clen komunity, tak 50-60, mohutny knir, jinak hladce oholen az do modra, a ze prej maji nove miminko, ktere potrebuje sunar. Dal jsem  mu s radosti 50 korun. On se dusoval a porad me ubezpecoval, ze to urcite vrati.
Pak asi po mesici me zase odchyt a pomerne durazne mi zacal vypravet, ze me nekolikrat shanel, aby mi to mohl vratit, a temer me nutil, ze se mam jit zeptat svych zamestnancu, ze to je pravda, ze mi nelze. V podstate to postavil tak, ze mi to chtel a chce vratit, a ja jsem vinen tim, ze jsem mu to neumoznil. Ubezpecoval jsem ho, ze mu verim, ze jsem tam skutecne chodil pomerne malo a ze to je v poradku. Fakt se mu podarilo ve mne vzbudit pocit, ze ted vytahne tu padesatku a da mi ji. On se ke mne misto toho naklonil a duverne a durazne mi poseptal do ucha: "Miminko uz zase potrebuje sunar".
Ale stesti stalo pri me. Mel jsem uplne prazdnou penezenku a vedel jsem o tom. Ochotne jsem ji vyndal, rozevrel a dal mu nahlednout do te prazdnoty. Bylo videt, ze tenhle pohled dobre zna a rozumi mu. Poklepal mi na rameno a odkracel.
Dopadlo to nejlip jak mohlo.
Podobne to delam s revizorama. Rikat, ze  nemam penize, tomu neverej. Ale mit v penezence 250 korun, dve stravenky a paragon, to moc dobre znaji. Jednou jsem tam mel nedopatrenim presnych 700 korun, revizori byli dva a ja jim tvrdil, ze tech 700 uz mesic dluzim kamosovi a zrovna mu je jedu vratit. Trvalo fakt asi deset minut, nez to vzdali.
Doporucoval bych mit v krabicce zvykacek jednu uz pouzitou, a na ni pevne prilepenou jednu novou. Ochotne vytahnout tenhle slepenec, sloupnout tu jetou a tu uvolnenou nabidnout. To by mohlo fungovat.

3 Martin Martin | 24. května 2009 v 0:53 | Reagovat

:D

4 Martin Martin | 24. května 2009 v 0:53 | Reagovat

No verim ze tohle fungovat bude, ale nosit v krabicce jetou zvykacku, to nevim. Abych tu zas pak nebyl za humusaka:))

5 svikruhinska svikruhinska | 25. května 2009 v 1:16 | Reagovat

vsude stejny smejdi...mam... a das me taky a me taky a me taky? rychle sem se naucila ze zvejkacky se nepriznavaj. Ale je zajimavy ze my kamosi se neptaj nikdy obcas jim nabidnu nebo tak.. ale nikdy nesomrujou. jsou to jen urcity typy lidi..takovy ty smejdi..

6 Nolanus Nolanus | 25. května 2009 v 14:29 | Reagovat

Nedávno sem slyšel zajímavej příběh o člověku, kterej vyhrál velký prachy v loterii. Rázem byl samozřejmě mezi všema king a chtěl to asi dát najevo. Nějaký peníze rozdál kámošům, dal ochotně někomu prachy v nouzi... Skončilo to tak, že si lidi začali o peníze sami říkat /však má dost, je jeho povinností nám pomoct, že/, ten chtěl 10 000 ten 200 000... Skončilo to tak, že se nakonec dostal do dluhů a ulici, nikdo z "kamarádů" se k němu nezná a peníze "pučené" na dobré slovo se nikdo nechystá vrátit.

Čím to, že sou lidi takoví parchanti? Odpověď je jednoduchá: ten, kdo má dost drzosti, aby si o prachy někomu víceméně cizímu řekl, je pak dostatečně drzej na to je nevrátit a poslat toho druhýho do prdele, když zas potřebuje on...

Já kupříkladu nerad žádám o půjčky či pomoc ani dobré kamarády a požádat někoho, koho neznám dobře o větší částku, musel bych se hanbou propadnout.

A moje zkušenosti tomu zrcadlově odpovídaj: když sem potřeboval opravdu pomoct, pomohli mi většinou lidi, od kterých bych to ani nečekal /a hodně často by mě ani nenapadlo je žádat, věda, že sami mají málo/, zatímco ty, kterým sem sám nejvíc pomohl se na mě vykašlali.

A tak to analogicky funguje ve spoustě jiných věcí: poctivec, co jede načerno opravdu náhodou, obvykle zaplatí, ten, co jezdí načerno stabilně to vždycky ukecá; na důležitý pozice se hlásej lidi, co k nim maj nejmenší předpoklady /politika/, naopak ty, co tu kvalifikaci mají, bývají často příliš sebekritičtí. Ženy všude říkají, že chtějí hodnýho chlapa a pak se nechaj sbalit gaunerem. Ty, co něco opravdu chtěj, to dostanou, ty, co to zasluhujou ne.

Jakoby lidi měli zakódovaný nějaký syndrom, komplex opaku.

7 Martin Martin | 26. května 2009 v 2:18 | Reagovat

no smekam, musim uznat ze to mas fakt promysleno, je to tak, zvlast s politikou :)

8 Pavel Pavel | 26. května 2009 v 10:05 | Reagovat

Jo, taky musim souhlasit a jen dodávám, že je to dost smutný... :-( Když jsem četl o té žebračině, tak jsem si vzpomněl, jak občas na dejvický nějakej somrák chce drobný a jsem moc rád, že u nás v ČR se nežebrá tak, jak to popisuješ.

9 Vojta Vojta | E-mail | 1. června 2009 v 18:08 | Reagovat

Tady v Africe je to uplne stejny, akorad se zebra nejen ve skole ale i na ulici, lidi nemaji problem pozadat o 50centu(tj asi 1koruna). A misto zvikacek tu frcej bombony. Do skoly jsem si delal svacinu, ale uz me omrzelo, vzdy jsem mel povinost se rozdelit. Takze z 1 svaciny zbyla ctvrtina. Berou to tu skoro za spolecensky hrich se nerozdelit o to co mas.
Akorad tady to opravdu potrebuji, na ulici casto na to aby meli na krabicak.

Ahoj z Cape Townu!

10 Martin Martin | 2. června 2009 v 20:48 | Reagovat

Ahoj Vojto, a co ted jis? :)) Btw. kdy se vracis?

11 Vojta Vojta | E-mail | 4. června 2009 v 22:58 | Reagovat

Ted davam vzdycky bacha co se deje a v pravy moment se pripletu k nekomu kdo nestrezene vytahne svacinu...:D
Ja jsem si to tu trochu prodlouzil, tak se nakonec vracim az v prosinci, abych tu dodelal tu maturu.
Jinak malem jsem zapomel dodat ze mas fakt peknej blog a rikam si ze bys tam taky mohl zustat zustat dyl, pac nevim co pak budu cist az odjedes.

12 Martin Martin | 4. června 2009 v 23:13 | Reagovat

tak to si delas legraci ne?? sem se tesil ze s ondrou nekam zajdem:). No hele doufam ze ti to vyjde, ja tu v usa odmaturoval, dostal diplom nebo co to bylo, ale podle me mi to stejne neuznaj.. Diky za pochvalu blogu!, ale az mi to tu skonci tak psat na nejakou dobu prestanu, zacina to byt tezsi a tezsi:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama