Náboženství

16. května 2009 v 21:41 | Martin
V Americe kostely zdaleka nejsou jen pro dospělé, i děcka si tu přijdou na svoje. Tímto článkem bych rád představil křesťanský oddíl pro mladé ovečky, tzv. jehněčí, do kterého zde pravidelně jednou týdně věřící omladina dochází. Je to dobrovolné, ale všichni tam musí. Zábava vskutku ohromná, ale všichni mají nasrané xichty. Velmi náboženské, a polovina dětí se o boha nezajímá. To vše a mnohem víc je Youth Group.

Zatím jsem byl ve třech různých nedělních školách, které se od sebe dost lišily, takže se pokusím vyhýbat přílišnému zobecňování. Teoreticky účel každé Youth-group je upevnit víru a lásku k bohu v teenagerech, zabránit jim hřešit a pomoci jim s navázáním toho, čemu tady v USA říkají "personal relantionship with god". V Severní Karolíně to probíhalo překvapivě dobře a asi nejvíce se to blížilo ideálu. Děti si to celkem užívali a chodili tam více méně rádi. V Baltimoru je to ale o dost jiné - nikdo tam nechce a rodiče tam své děti nutí.

Proč je tam nutí? Protože v šestnácti u věřícího člověka nastává tzv. Confirmation, tj. potvrzení, že dotyčný chce vědomě pokračovat ve víře. To je velká událost, musí se na to udělat zkouška a v podstatě je to první "dobrovolné" vyznání boha. Právě Youth-group má za úkol připravit mladistvé na Confirmation a to všechno rádoby "zábavnou" formou. Setkání je většinou v neděli večer v areálu kostela, který na rozdíl od evropských kostelů má krom oltáře ještě tělocvičnu, jídelnu a posluchárny, a trvá cca 2 hodiny. V praxi to probíhá tak, že se dá všem přítomným hned že začátku zadarmo nažrat - jídlo je snad to jediné, co teenagery v Youth-group aspoň trochu drží. Většinou je to pizza a Coca-cola. Je to věru dobrá pastva a tak hodně oveček je už pěkně vykrmených a zakulacených.

Po jídle se pak hrají rádoby "funny" hry. Ty jsou přizpůsobeny jednoduché mysli dospívajícího a veškerá témata obsahují Ipoda nebo sport. Maji dokonce speciální "teenage" vydání Bible, kde je na každé druhé stránce nějaký hráč baseballu a údaje o něm. Jednou jsem byl u kamaráda na táboráku a právě tahle Bible ležela u ohně. Napřed jsem myslel, že to tam má na modlení, ale bylo to na podpal. Říkal tomu Pekelný oheň, a i když jsem to rozhodně neschvaloval, větvičky od toho chytaly opravdu božsky.

Do Youth-group jsem chodil celkem pravidelně, jen posledně jsem začal vynechávat, protože se tam už jen učí a já ty zkoušky stejnak dělat nebudu. Jelikož už asi nezažiju nic nového, napíšu zde shrnutí ze schůzek, které si pamatuju.
Jak už jsem říkal, každé setkání se napřed zahájí jídlem a pak je hra. Jeden den to bylo obzvlášť dobrý (ta hra byla dobrá, pizzu jsem musel napřed vyždímat). Šli jsme do tělocvičny a hráli něco na způsob normální vybíjené. Pořadatelé vyhodili míč do vzduchu a první, kdo ho chytl, mohl hodit po ostatních. Aby to ale bylo jednodušší a na plný žaloudek i pohodlnější, hned jak někdo ten míč chytl, všichni se museli zastavit a zůstat stát tam, kde zrovna byli. Dotyčný s míčem měl pak povolených pět kroků, po kterých musel na někoho vystřelit. Tato úprava krásně zkombinovala krásu sportu a ducha. Hned ze začátku to chytla nějaká holka, přirázovala si to těsně k jednomu klukovi a vší silou mu to naprala obličeje. Chudák klučina, který očividně v té době ještě hloubal nad těmito novými pravidly a vůbec celým principem hry, to vůbec nečekal a šel přímo k zemi. Tak tomu říkám opravdová křesťanská láska, skoro mu to urazilo palici. A věřte nebo ne, ale v tom šoku ji úplně zapomněl nastavit i druhé líčko. Po tomhle nejistém fyzickém výsledku by mě tedy zajímalo, jestli by fungovalo známé: "Oni na něj kamenem a on na ně chlebem", a nebo jestli by to skončilo u kamene a na chleba by se vůbec nedostalo. Bůhví jak by to dopadlo.

Po vydatném sportu přijde na řadu duchovní část a výuka. Sedíme většinou na koberci v posluchárně a učitelka vysvětluje principy křesťanství. To dává smysl a já s tím vším naprosto souhlasím. Otázka ale je, jestli ji někdo vůbec poslouchá. Všichni tam tak nepřítomně sedí a když pak přijde na modlení, zavřou oči, sepnou ruce a spí. Učitelka se snaží působit především peklem, protože to je tak jediné, co na mládež aspoň trochu zabírá. Svou mluvu prokládá slovem "hell" se stejnou důkladností jako říkají čeští teenageři "ty vole". Cpe jim, že hřeší a že půjdou do pekla pokud se nezlepší, a oni tak pokyvují a je vidět, že sami nevědí, čemu věřit.

Dělám si tu z toho legraci, ale právě náboženství je jeden z mých nejhlubších zážitků z USA. Jako většina Čechů v boha nevěřím a dokonce jsem na to byl dřív i jistým způsobem hrdý. Náboženství je haha a já si stojím na pevném faktu reality, na jejímž konci je smrt a nic víc. Vzpomínám si, jak jsem jednou v Čechách potkal kluka, který se víceméně "přiznal", že věří v boha, a reakce lidí okolo byly jak kdyby se posral. Ted hlavně nechci, aby tenhle článek působil dojmem, že jsem objevil něco hlubokého, něco, co s trochou štěstí vy, moji milí čtenáři, jednou poznáte taky, až budete starší:). To vůbec ne. Hlavní příčina mého "prozření" ale je, že jsem poprvé viděl náboženství v praxi, mluvil s náboženskými lidmi a četl pár náboženských knih, a díky tomu viděl, co náboženství může ve skutečnosti (v Americkém podání tedy) být.

Vždy jsem si tak nějak myslel, že náboženství znamená být dobrý, chodit do kostela, modlit se a vůbec dělat všechny tyhle věci, které vás jen omezují a nedává vám to žádnou výhodu. Proč v něco věřit, někoho poslouchat a bát se ho, když je to jednodušší a pohodlnější bez toho. Neříkám být nějak zlý, ale nenechat si v životě zbytečně přikazovat.
Křesťani to podle mě vidí takhle taky, s tím rozdílem, že oni VĚDÍ, že bůh existuje. Až na výjimky to není dobrovolně, když vám odmala někdo něco tvrdí, tak tomu věříte ať chcete nebo ne. A když už jednou něco víte takhle najisto, musíte se s tím nějak vyrovnat. Náboženský lidi podle mě v jádru nejsou o nic lepší než nevěřící. Pod vším tím balastem lásky a dobra, co se vyskytuje ve křesťanství, je jen jedna zpráva, kterou kněz POKAŽDÉ v neděli zopakuje a kterou každý chce slyšet nejvíc- že někde nahoře existuje někdo, kdo má absolutní moc a může vám dát nekonečný život v ráji. Tohle oni vědí na beton. S takovouhle vyhlídkou do života je jasné, že hlavní pointa bude přesvědčit ho, aby vás tam nahoru pustil. Je to jako obchod - oni chtějí tohle, a bůh chce tohle. Pro nevěřícího všechno končí smrtí, pro náboženského smrtí ten pravý život teprve začíná. V těch pár desítkách let pozemského života musí věřící nasbírat dost dobrých činů, aby v den smrti šli nahoru. Křesťani věří, že pro to musí dělat dobro, muslimové na to berou letadla. A aby se tomu dodal švih, křesťani mají ještě peklo, ve které věří odmala se stejnou neochvějností jako v boha, takže se z toho nelze moc vyvléknout.

Když se člověk odprostí od všech těch ideálů a dívá se na život jen jako na obchod s bohem, přináší to hrozně výhod. Osobně jsi myslím, že moc neexistuje něco takového jako "dělání věci pro druhé" Lidé pomáhají a chovají se hezky k druhým, protože se pak SAMI cítí skvěle, stejně jako dávají na charitu kvůli SVÉMU pocitu užitečnosti. Nevidím na tom vůbec nic špatného, ale má to své nedostatky - když třeba nějakého ateistu zas tak nebaví být na ostatní laskavý a preferuje je spíš mlátit, nic mu nestojí v cestě. U náboženských lidí je to trochu jiné - oni dělají dobro i když by jim to osobně třeba nic nepřineslo, protože vědí, že to bůh uvidí a že to třeba vyváží nějaké jejich pozdější hříchy. V Bibli mají jasné definováno, co je dobro, a tak občas nějaké udělají, aby dostali ty zápočty. Osobně se domnívám, že tohle je jeden z důvodů, proč jsou Američani tak otevření, ochotní a pomáhající. Sami si o sobě říkají "One nation under god", na penězích mají "in god we trust" a nějakou víru tu vyznává opravdu hodně lidí. Často to třeba neberou tak vážně, ale věří v peklo a ráj.

Já z toho tady v podstatě dost těžím, protože například mít u sebe na rok exchange studenta z jiné země nemusí být zdaleka vždy zábava (resp. není to vždy zábava:), nehledě na peněžní výdaje. Rozhodně to ale je dobrý skutek jako hrom a nedivil bych se, kdyby jim právě takové věci dodaly tu jistotu, že až umřou, půjdou nahoru. Já bych třeba taky klidně někoho hostoval u mě doma, ale musím se přiznat, že bych preferoval někoho, od koho bych se mohl zároveň něco naučit, třeba světový jazyk nebo tak. Rád z toho taky něco měl navíc, krom toho dobrého pocitu samozřejmě. Asi nejsem sám, protože jsem ještě exchange studenta v ČR neviděl:). (možná proto, že k nám nikdo nechce:). Lidi prostě radši utratí peníze na svých dětech než na cizích. Neříkám, že Američanům je úplně jedno, jestli mají doma domorodce z Afriky a nebo třeba Němce, ale dobrý skutek se jim započítá tak jak tak. Bůh o nich ví vše, pozoruje je a má je rád, a to jim dodává tu jistotu, že na jejich problémy nejsou sami. Podle mě je škoda, že v ČR tolik lidí nevěří, protože se mi zda, že život náboženský život je o hodně jednodušší než když v boha nevěříte.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 judita judita | 17. května 2009 v 4:23 | Reagovat

Berlicka to je, to jiste. Ale zas te porad pronasleduje strach z pekla. A co kdyz se narodis divnej, treba lesba, to je rovnou na peklo. A uplne nejhorsi je, kdyz mas vedecky vlohy, terba biolog nebo takovej fyzik. Jak se asi vyrovnaj s velkym treskem, Darwinem atd? Celkove je to fakt dobra vec pro masu, kdyz se lisis, tak je to cely na prd.

2 Martin Martin | 17. května 2009 v 4:25 | Reagovat

Jo tak to mas naprostou pravdu, narodit se divnej musi byt priserny, treba prave ten homosexual. Ale kupodivu hodne slavnejch americkejch vedcu veri v boha a kopaj dinosaury zaroven. Mluvil jsem o tom se skolni biologiarkou, a ta rikala, ze veri jak v boha tak v evoluci, kterou vystudovala a uci ji. Kdyz sem se ji ptal jak je mozny verit v oboje kdyz si to protireci, prirovnala to ke knize "1984" od Orvella, proste "double thinking". Nijak to neresi, modli se a uci o cloveku vzprimenem. Moc to nechapu, ale nejak to dokazou. Podle me to je tim, ze nabozenstvi maji od malicka a nejak to tak v nich zije, ze se dostanou do raje a pod., ze o tom nemusi premyslet jestli si to odporuje s necim jinym.

3 Martin Martin | 17. května 2009 v 18:02 | Reagovat

btw. jeste me tak napadlo, ze bych rad videl vyraz nejakyho poboznyho pri cteni tveho komentare. Oni na jejich vire nakladaji existenci a ty tomu rikas berlicka :D :D pri tyhle predstave sem se dost nasmal

4 Pavel Pavel | 17. května 2009 v 18:12 | Reagovat

Super článek a ještě lepší začátek. ;-)

5 Bára Bára | 17. května 2009 v 22:10 | Reagovat

Možná je to trochu hloupý,ale když jsem se koukala minule na Borata :-D je tam scéna, kdy je v nějakým kostele a ty lidi jakoby "zmagořej" jsou "mimo", kdy je ten kněz jakoby asi očisťuje... Je to trochu zvláštní, že jim připadá, že muslimové jsou magoři, když oni v podstatě dělaj něco podobnýho.

6 Martin Martin | 17. května 2009 v 23:19 | Reagovat

vsichni jsou to magori. Jedna moje kamaradka co se mnou byla na English campu v severni karoline rikala, ze v kostele jeji host family se vsichni kazdou pohosluzbu uplne poblaznili a zacali komunikovat s bohem, a jeden pry zacal mluvit hebrejsky nebo co jako ze mel zjeveni. Proste pitomina toho nejhrubsiho zrna.

7 moolker moolker | E-mail | Web | 20. května 2009 v 19:24 | Reagovat

On je desny rozdil mezi nabozenstvim v USA a v Cechach... v USA (a ted nemyslim posahane mormony, radikalni katoliky apod.) je nabozenstvi proste pohoda, lidi si v nedeli vyrazi do kostela, zazpivaji si, pokecaji, neco daruji a je vsem hej. V Cechach sedis v promrzlem chramu na kamenny nebo dreveny lavici, ani znamka usmevu, je to jako muceni. No a oni se pak cesti cirkevni predstavitele divi, ze jim na to mlada generace dlabe.

8 Martin Martin | 20. května 2009 v 21:29 | Reagovat

jj mas naprostou pravdu, pekne autem tam autem zpatky..:)) Btw mas hodne peknej blog, videl jsem zes vyplnil policko Web tak sem si kliknul a jen co budu mit chvili tak to cele prectu:) Me uz tu rok taky skoncil, ale ten post-year nemusi byt spatny, aspon se naucis jeste lepe anglicky

9 Týna Týna | E-mail | 15. prosince 2009 v 20:25 | Reagovat

Tak to je opravdu zajímavý článek :))
Já jsem věřící a vůbec mi nedělá problém to někde říkat, at se lidi koukají, jak chtějí. Já Boha beru jako kámoše, někoho, komu věřím, můžu mu říct všechno a vím, že on to nikomu nepoví :) Věřící se od nevěřících v podstatě nijak neliší. I oni hřeší a hoodně často. Jen jde o to, že věřící si to uvědomují a později toho doopravdy litují a modlí se za odpuštění. To, že plácají někteří faráři o tom, že půjdem do pekla, když... hovno! :D Oni moc dobře ví, že o tom nerozhodují. I několika násobný vrah, který uvěří v Boha a lituje všeho, co udělal (vážně lituje), může přijít do "Nebe" ;))
Ani sami věřící lidé nemají tu jistotu. A nějaký dobrý skutky? Heh, kdo ví, co je tady dobrý nebo zlý? Nikdo, každej to totiž bere v jeho ohledu... ;))
Pravda je, že když věříte, nikdy se necítíte sami a váš život je bohatší. Je to krásný pocit. Škoda, že to spousta lidí odsuzuje.
Navíc je vědecky dokázáno, že existuje vyšší moc. vyšší bytost, která tohle všechno dala do kupy. - pro ateisty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama