Čas

6. května 2009 v 21:53 | Martin
Zrovna nedávno jsem měl další záchvat mozku a hloubal o čase. Každému to plyne stejně, o tom žádná, ale každý to může pociťovat jinak. Právě čas je věc, která je podle mě pro každého exchange studenta ze všech hlavních ta nejhlavnější, a když ne pro každého tak aspoň pro mě:). Mám tu totiž rok času, jeden rok v jiném prostředí a s jinými lidmi, který až uplyne, tak se vrátím domů. A ať už se na ten rok dívám s toužebným "kéž bys tak mohl být delší" a nebo s kyselým "kurva to mi ještě zbývá…!", na jeho délce to nic nezmění.

Když tu teď tenhle článek píšu, přijde mi zvláštní, že jsem do USA fakticky odletěl. Po všem tom plánování a organizování sedím teď tady, za tou louží nebo jakže to pitomý pořekadlo je. Jsem za to rád, ale zároveň si moc dobře pamatuju, jak jsem se občas před odjezdem cítil, protože blbě. Věřte, že dívat se na to blížící se datum odjezdu a vědět, že to přijde, nebyl občas hezký pocit.
Jenže čas je čas (nebo nějak podobně) a tak se stalo, že nehledě na ten bývalý nespočet dnů, který mě od odletu stále ještě dělil, nakonec jsem stejně jel na Ruzyni a po "dlouhých" deseti hodinách v letadle do USA přeci doletěl. Na letišti jsem pak nasedl do olbřímího auta mých neziskových koordinátorů a po "chvilce" jízdy jsme zaparkovali před jedním z řady domů. Tam jsem potkal moji rodinu doslova "dřív, než bys řekl švec (v té době už vlastně shoe-maker:)" a po seznámení jsem si konečně dotáhnul ty svoje obrovský kufry s věcičkama do mého nového pokoje.
To jsem si pak dramatický sednul na postel (tenhle moment jsem měl naplánovány už z Čech, doufajivšivše že postel bude pěkná) a koukal, kde že to ten rok strávím a jakže ten čas proboha prežiju (nevědivšivšó ovšem tehdá, že kufry si takhle budu tahat z rodiny do rodiny celkem čtyřikrát. Ke konci jsem tu postel už vynechával:))

Tenhle článek píšu pro všechny ty, kteří mi před odjezdem gratulovali, že rok je hrozně dlouho a že to zabere věčnost než uplyne. To mi vždycky hrozně pomohlo. Nicméně právě teď mi zbývají ani ne dva poslední měsíce a vážení, mám přeci pocit, jako kdyby to bylo včera! A taky jsem určitě vyrostl a tohle všechno! (Si pamatuju sám sebe jak jsem byl úplně malinkej a teď tohle:)
Chtěl jsem ale říct, že mi to tu uteklo, stejně jako voda, a i stovky předchozích exchange jsou jasným důkazem toho, že ten rok prostě uplyne, ať už za dlouho nebo za krátko, ale uplyne. To sice každý ví, ale stejně se všem zdá rok dlouho. Proč? Proč je rok, který mám už téměř za sebou, delší než den, který musí uplynout zrovna tak?

O čase už hloubali jiní, včetně těch, kterým už utekla i poslední kapka + zrnko písku, a tak já tu jen dodám můj hlub na rychlost, jakou ten čas plyne. Když pominu fakt, že všechno to, čeho se bojíme, zdá se blížit rychleji a naopak to, na co se těšíme, se zdá být daleko (tzv. nemůžeme se dočkat), objektivně nám to všem plyne stejně a to včetně hus a jejich obilí:)
Všiml jsem si ale, že čím jsem starší, tím mi čas ubíhá "rychleji", nebo spíše dny se mi zdají být kratšími. Přisuzuji to tomu, že starší člověk zažil těchto dnů víc, a proto každý nový den je menší a menší dílek z celku. Každý sice trvá pořád tu stejnou dobu, ale pro žijícího člověka znamená méně a méně. První den mého života se rovnal celému světu, protože jsem si sobecky začal počítat od mého narození, ne Kristova, noho!:). Pokud by to vše šlo lineárně, tak by časový pocit z tohoto roku v Americe měl být stejný, jako jsem měl z šesti měsíců v deseti letech, a naopak až mi bude 80 (doufám:), budu potřebovat celé čtyři roky na dosáhnutí stejné "délky" jako teďkon tenhle exchange rok.
Tohle je ale jen teorie - jsem si totiž například naprosto jistej, že v deseti letech odjet někam na půl roku, tak bych se asi posral, a já jsem se tu ještě neposral. Otázka je, jak to s tím zažíváním budu mít v 80, rozhodně nechci nic vyloučit. A když už, tak ne do kalhot!

Každopádně ať o tom člověk mudruje jak chce, čas jde pořád vpřed a "dlouho" nebo "krátko" nehraje moc velkou roli. Nakonec to vše uplyne (všichni chcípneme!)

Což je zajímavé, protože ne všichni chcípneme stejně - věřící lidé vědí, že pokračují dál do ráje/pekla, kde to je až do súdného dne, a to se může pěkně protáhnout. Napíšu o tom někdy nějaký blbý článek a vězte, že ať se na něj těšíte nebo ne, přijde to! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vojta Vojta | E-mail | 7. května 2009 v 18:51 | Reagovat

Je pravda ze v zivote je jen jedo co musis a to umrit, ale to uz je zas neco jinyho. Clanek mas peknej a s teorii souhlasim, jen si este myslim ze v tom plynuti casem hajou roli podminky. A to vse je odvozeny od toho ze vnimame rozdily a ne fakta. Proto treba kdyz jsem tu v Africe byl poprve v kostele, tak to bylo dlouhy, ale ted uz to utece rychleji. Mozna neco jako s tou teplou a studenou vodou, kdyz strcis ruku do studeny, tak chlad vnimas jen chvili a pak si zvyknes, ale pak prendas ruku do teple a skoro se spalis, pak to zas vnimas nez si zvyknes.
Tu teplou a studenou bych prirovnal k Evrope a Africe.:)

exchange std. (Cape Town)

2 Martin Martin | 8. května 2009 v 21:43 | Reagovat

jo jo mas pravdu, na hodne veci si clovek zvykne, ale hodne mi jich tu utika pomaleji a pomaleji:) btw. nevim jak v africe, ale v kostele maj utrum s vineckem. Siri se tu prasicinska chirpka a minulou nedeli tragicky oznamil, ze: "in my 10 years of being a priest, it has never happened that we would not be able to accept both wine and bread. Now we are eating only half of Christ! "

3 svikruhinska svikruhinska | 8. května 2009 v 22:31 | Reagovat

k tady tem kostelove nabozenskejm scenam mam teda taky jednu storku.. v hodine dejepisu sme se bavili o studene valce mezi USA a SSSR no a dosli sme k tomu, ze si lidi staveli protiatomovy kryty na zahradach.Tak nas ucitel rozdelil do skupin po peti dal nam papir s 10 charakteristikama osob a my sme meli vybrat 5 ktery schovame do naseho krytu. Po velky debate a vyrazeni par lidi nastalo dylema....vzit si dovnitr tehotnou 22letou zenu jejiz manzel je na sluzebni ceste nekde...nebo 53leteho farare....   pro me byla odpoved jasna...ale jen do ty chvile nez sem se zeptala ostatnich...ti mi totiz oznamili ze je preci uplne jasny ze kneze protoze ten nam muze bejt neco platnej v tom krytu..tak sem si tak v duchu rekla...jo ten nam bude tak hovno platnej, ale kdyby sme si vzali tu tehotnou tak zachranime 2 zivoty.    Pak s hruzou jeste zjistili, ze jsem ateista a malem me vystrnadili taky.. ze prej by mohl nastat nabozenskej problem...tak sem se jich zeptala jakej asi kdyz zadny nabozenstvi nevyznavam. No a pak nastesti uplynul vsechen cas na tento ukol..ale pripadala sem si tam jak mezi nakejma nabozenskejma fanatikama...

4 Martin Martin | 8. května 2009 v 22:41 | Reagovat

Chapu tvoji volbu, ale z jejich pohledu by ten knez byl fakt dobrej. Ono by jim to krasne vsem pomohlo, kdyz v toho boha fakt verej tak by tam knez byl jak spasa. Na druhou stranu tu zenskou by mohli povazovat jako dobrej skutek :D

5 svikruhinska svikruhinska | 9. května 2009 v 6:33 | Reagovat

jejich pohledy mi nekdy docela davaj zabrat:)

6 Verča Verča | E-mail | 27. června 2009 v 20:25 | Reagovat

já z tebe asi jednou skončim v nemocnici :D:D:D už sem ZASE málem spadla ze židle. Jak si se dostal ke svému zažívání v 80ti letech mě fakt vyřídilo:D:D

7 Vozar Vozar | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 17:59 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama