Originalita

23. dubna 2009 v 1:50 | Martin
Dalsi z mych uvahovych clanku, komu uz to leze na nervy, tak o nic neprijdete, kdyz dneska vynechate:)

Abych aspon trochu dostal nazvu blogu, zacnu s necim s USA. Jak uz jsem tu nekolikrat zminoval, s moji prvni rodinou jsme byli vepri, protoze host mom byla krava. Uverejnil jsem hadku o mobil, ktera "oficialne" zpusobila me vyhosteni na chodnicek, ale hlavni problem byl jinde. Ona byla perfektni ukazka toho, o kom se v anglictine hanlive rika "know-it-all". Nebylo veci, ktere by si nebyla vedoma, vsemu rozumnela a vsechno vedela. S takovymhle clovekem zit je vskutku k posrani. Paradoxem je, ze vubec nezalezi na tom, jestli ty veci skutecne vedela (to ale nebyl jeji pripad tak jak tak:), ale o zpusobu, jakym to davala najevo. Ona uz mela kolem 100!! exchange studentu predemnou a z toho asi 6 na cely rok. To ji davalo pocit (a mozna opravneny), ze uz proste neexistuje nic noveho, s cim bych mohl prijit, nic co by uz nemela prozito s nekterym z predchozich studentu. Vzdy presne vedela (nebo si myslela, ze vi), jak se citim, co chci delat, co je pro me nejlepsi a co nesmim. Presne mi hned rekla, co posleme mamince domu o vanocich, kam si budu ukladat osobni veci a kde budu delat ukoly. A protoze jeste k tomu prave skoncila s ucenim na me high school, casto jsem vedel o soukromem zivote mych spoluzaku drive, nez jsem je vubec potkal. Marne jsem ji naznacoval, at s tim vsim jde do prdele, nedala si rict.

Kdyz ji budu hodne fandit, mozna bych i uveril, ze byt jejim prvnim studentem pred temi triceti lety mohlo byt docela fajn. Oba prozivali vsechno poprve a oba to bavilo. Jenze s kazdym novym studentem zacala pribyvat nerovnovaha - zatimco pro vsechny exchange bylo pokazde vse nove, ona toho kazdym rokem znala vic a vic. Nedelam si iluze o sve originalnosti, urcite jsem se choval a ptal presne na to same jako ta stovka predemnou. Zminim tu situaci, ktera to jasne dokazuje: Kdyz jsem se jednou vratil s jejim psem z prochazky, matka se me zeptala: "Did the dog shit?" (btw. ona takhle sproste mluvila bezne). Zacal jsem rikat: "Yes, she shi.." kdyz mi doslo, ze nevim minuly cas od slovesa shit. Povazoval jsem to zaroven za docela dobry vtipek a nadsene jsem se ji zeptal. Ona jen obratila oci vzhuru, podivala se na manzela a povida mu: "EVERY student wants to know that..do you remeber Tim, how he asked right after he arrived? And Steven, how he was so shy to ask? He was such a nice boy, I was crying when he left." Pak si povzdychla, vytrhla se ze snu a otocila se ke me :"No Martin, there is no past tense, just shit".
V tu chvili jsem se citil jako jeden z milionu robotu, jako naivni turista ptajici se pruvodce uprostred sezony, jako jedno zrnko pisku na plazi. To byl pocit uplne novy, protoze nikdo se ke mne takhle jeste nechoval. V Cechach se mnou bylo vzdy zachazeno jako s jedincem, nehlede na muj vek nebo inteligenci dotazu. At jsem se ji tady ale zeptal na cokoliv, vzdy odpovedela kratce a nikdy nebyla diskuse. Uz totiz vsechno znala od predchozich. Obcas jsem se ji v beznadeji snazil povedet neco o Cechach, ale marne - hned to srovnavala s jejimi studenty z Nemecka a Rakouska a ta nase "Czechoslovakia" ji byla stejne jedno. Kdyz uz jsem nevedel co, ptal jsem se ji na Ameriku v nadeji, ze aspon to ji snad bude bavit. Nejspis uz to ale taky vse vysvetlila, protoze odpovidala naprosto bez zajmu. Bylo mi to hrozne lito a zaroven sem mel priserny vztek - co mam teda kurva udelat, abych se oddelil od zbytku? Na co se ji ptat, aby ji to bavilo? Neni horsi pocit nez videt, ze se s vama vase host rodina nudi. Nakonec se mi to prece povedlo - Jeste zadny jeji student se od ni neodstehoval, aby zaroven nejel domu. Nikdo neodesel od ni k jine rodine. To pro ni byl sok, a kdyz o par tydnu po mem odchodu pozadala o dalsiho studenta a agentura ji to zakazala jednou pro vzdy, musela se snad konecne probudit.

Sice na ni mam jeste porad vztek, ze mi takhle zmrvila zacatek, ale trochu ji chapu. Podle me jsou veci, ktere se nedaji opakovat tolikrat, a je potreba s nimi prestat a nebo pokrocit do dalsich urovni. Stejne jako se clovek nemuze kazdy den zamilovat, nejde mit sto studentu po sobe. Ona chtela vic a vic, a ja byl porad teprve na zacatku. Kazdy jiny by s tim uz davno skoncil, ale protoze jeji manzel s ni vubec nemluvil, byla hrozne sama. K tomu jedna z jejich dvou dcer (tj polovina dcer) byla na drogach a exchange studenti byla vyborna moznost, jak mit aspon na chvili spolecnost. Narozdil od dospelych je mela naprosto v moci, mohla je komandovat a hlavne mohla byt zase mlada "skrze" ne. Tuhle uchylku potlacovala vedomim, ze jim dela dobry skutek. To je tezko rict, nakonec nebyt ni, nebyl bych ted tady a nepsal tenhle clanek.

Napadla me ale jina vec - je jeste vubec mozne byt v roce 2009 originalni, specialni a nenahraditelny? Rika se, ze kazdy je jedinecny, ale neni to tak uplne pravda. Uz nekolikrat se mi tady v USA stalo, ze jsem narazil na cloveka povahove nebo vzhledove fakt hodne podobneho nekomu z Cech. Kdyz i ja, ktery jsem za zivot mohl poznat cca 1000 lidi maximalne, vidim podobnosti mezi lidma, jak to potom je ve skutecnosti mezi miliardami? Kolikrat az trochu zklamane koukam na jine blogy exchange studentu, at uz z Cech nebo z jinych zemi, a ctu tam presne to, co jsem az do te doby pokladal za moji vlastni myslenku a zkusenost. Mam tady pocit, ze jsem objevil ameriku, ale kolik tisicu a tisicu exchange ze vsech zemi zazili to same a mozna psali presne to, co ted ja? S jedinym velkym rozdilem, ze jejich dopisy napsane pred dvaceti lety jsou ted v polici misto na internetu. Kdybych mel moznost nahlednout do zivotu vsem 18 letym klukum co existovali po svete za posledni tisicileti, kolik ciste "sveho" by mi zbylo? urcite bych se tam nasel aspon jednou skoro presne. To je asi taky hlavni duvod, proc tento blog pisu jinym stylem nez "co jsem dneska delal". Muj den si muzete precist na tisici strankach ostatnich, ktere vsechny presne odpovidaji memu dni.

Obcas, kdyz vidim napriklad nejake zamilovane lidi v parku nebo rodinu s detmi, vzdy me napada jak uz se to vsechno stalo v historii tolikrat. Jestlize je jen ted na svete 9 miliard zijicich lidi, kolik jich muselo byt za poslednich par set let? Lide si septaji ty stejne veci, oslavuji to same a povidaji si o tom samem po celem svete prave ted, stejne jako to delali nasi predkove. Krasne to jde videt na rodinnych fotkach - jak jsem se stehoval z rodiny do rodiny, nadsene mi ukazovali porad ty same obrazky: male deticky na trikolce, prvni narozeninovy dort, poprve na lyzich a pak na tridni besidce. Jedinecne pro ne, z meho pohledu ale uplne stejne veci. Musi byt zajimave byt nekdy ta druha strana - misto zaka ucitel, misto turisty pruvodce a treba misto fotografa vyvolavac fotek. Odpovidat na ty same dotazy, rikat ty same veci a koukat na ty same udalosti. Je to jako kdyz vam cas proudi pod rukama.

Je toho jeste hodne, bych mohl psat, ale uz by to bylo moc dlouhe. Az po ziti s moji prvni rodinou mi ale dosla ta hrozne dulezita vec, kterou si uz uvedomily miliony predemnou a Carnegie a buhvi kdo o tom psal pred sto lety knihy - Mam hroznou potrebu citit se originalni, jedinecny a dulezity, nehlede na to, jestli ve skutecnosti jsem. Ve chvili, kdy mi je sdeleno, ze jen opakuji minulost, veskere poteseni je pryc. Obcas nevim, jestli timhle blogem a vsemi radami nekazim pobyt budoucim exchange. Je sice parada vedet, co si zabalit, kam jit a na co si dat pozor, ale nedelam tim presne to, co jsem tak nesnasel na moji prvni host mom? Kdybych byl buh a napsal sem uplne vsechno, jaky by pak byl rozdil mezi ctenim a zitim? Kdyz jdete do Kina na horor, taky nechcete vedet, kdy prisera vybafne nebo kdo umre. Historie se zaplnuje a diky internetu a kniham nevymira. Veda sice razi cestu dal, ale zda se mi, ze zivoty obycejnych lidi se tak trochu opakuji. Staci se podivat na facebook, jak jsou vsechny ty fotky stejne, a to jsou to lidi z celeho sveta.
Na druhou stranu, kdyby mi napriklad holka rekla, ze presne tohle udelal jeji minuly kluk taky, jdu pryc. Nehlede na to, jestli by to byla pravda nebo ne, travit byt jen sekundu s "know-it-all" je podle me ztrata zivota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tina248 tina248 | 23. dubna 2009 v 23:12 | Reagovat

tyto pocity být originální a jiný než ostatní má  myslím  hodně lidí,pro mě osobně je to zbusob jak se dostat dál o hodně dál a výš než kamarádi v mém okolí...chci být vyjmečná

a někdy,konkrétně nedávno se  mi to podařilo,...i když pro někoho v nepodstatné věci....ale ten výsledný pocit byl fantastický,konečně se jednou vyčlenit ze stereotipu a dokázat něco víc.....a je to dobře,protože to mě osobně v životě posouvá a nutí jít dopředu,něco dokázat

v tvém případě se ti to myslím taky povedlo,....jako nadšenec pro Ameriku a jako tamní budoucí student jsem ještě nenarazila na blog,at už byl se zaměřením jakýkoliv,aby mě-)
1)donutil se na ten samí blog druhý den vrátit
2)uvědomit si kolik je na světě psychicky vyspělejších a uvědomělejších lidí než jsem já (myslím tím samozřejmě v mé věkové kategorii)....což mě docela frustruje:-)
3)aby mě něco dal!!!.....tím směřuju k tvým uvahám(jsou mi simpatické)
4)celkově zaujal
5)donutil napsat myslím,že na  můj vkus docela dlouhý komentář:-)

Rozhodně pokračuj v tom co děláš a nenech se ničím zastrašit.....popravdě- na světě je spousta skvělých,užasných lidí,ale těch ,,blbcu´´´(nebo aspon lidí,kteří nestojí o to něco v životě dokázat a každodení stereotipní život,uplně stejný jako  měli jejich rodiče a prarodiče je uspokojuje) je taky pořád dost na to,abychom měli šanci dělat co chceme a být v tom dostatečně originální aspon v rozmezí našeho života,když né navěky jako např.dávní filozofové(Platon)....hrozně obdivuju jejich přesvědčení a jistotu,za kterou
třeba dokázali položit život....To je ta síla,musíme si věřit a vědět,že když budeme chtít tak to dokážeme.

A i když je prožívání každodenních věcí jako láska,rodina,... po staletí stejné,tak jen proto,že je to vlastně náš smysl života a myslím,že tato část je svým způsobem pokaždé uplně jiná....ale přesto krásná....co jiného bys dělal.....sám,bez rodiny a někoho,kdo tě má rád,i když je to po staletí stejné a jako jedna z mála věcí přežila,ne??....¨je svým způsobem originální a jedinečná...láska a rodina,všechny zážitky s ní....a život bez ní??.....ten není možný.

2 svikruhinska svikruhinska | 27. dubna 2009 v 21:15 | Reagovat

Martas drz se...a urcite pokracuj..bavi me to cist, protoze pouzivas pekny prirovnani...:)a je to vlastne cely takovy napadity..

3 Judita Judita | 28. dubna 2009 v 20:21 | Reagovat

Přínos tý krávy je jasnej. Já, já, já...už ti to nikdy tak nepůjde, jako než jsi odjel. A kdyby to byl jedinej přínos Ameriky, taky dobrý.

4 Ondřej Mařík Ondřej Mařík | 29. dubna 2009 v 18:41 | Reagovat

Myslim ze i ten, komu lezou tvy uvahovy clanky na nervy, by o neco prisel kdyby si neprecetl tenhle. Je opravdu zajimavej a i kdyz bych to zrejme nedokazal tak trefne zformulovat, nad podobnou veci uz jsem taky nekdy uvazoval..
Podle me jsou jakykoliv rekneme filozoficky uvahy pro zivot ve spolecnosti, ktera je vetsinou nema, dost kontraproduktivni. Jde o to, ze kdyz nad timhle uvazovat budes, tak to blokuje tvoji snahu zivot si "uzit". Pokud nebudes, tak budes spokonejej se svoji mirou originality, at uz bude objektivne originalni jakkoliv. A jde prece o tvuj pocit, jak si pripadas ty, a ne jak se vidis globalne. Lidi, kteri se takovyhlema vecma nikdy nezaobirali, jsou uplne v pohode, protoze "nevidi dal". Je to sice myslenka, ktera trochu zazdiva tvuj rozvoj a vlastne je na ni uz pozde :)
Mozna ze by se ti libila kniha od Marquéze Sto roků samoty, tam je mimo jine i tema generacne se opakujiciho lidskeho zivota relativne pekne vyuzito.

5 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 2. května 2009 v 22:40 | Reagovat

Nad tímhle tématem přemýšlí dost lidí. Originalita. :D To je jeden důvod proč jsem propadla anime seriálům. Japonci dokáží do těch hlavních hrdinů vždy natlouct něco originálního, ať už se to týká chování, stylu oblékání nebo zlozvyků.
Jak říkáš - lidi vždy byli stejní, jsou stejní a stejní i budou. Budou dělat ty samé věci, protože mají stejné vlastnosti jako naši předchůdci. Historie se neustále opakuje.
Já osobně (protože jsem ve třídě vyčnívala jako šprt) jsem vždycky chtěla, abych zapadla mezi ostatní a nevyčnívala. Zároveň ale nechci, abych se mezi všemi ztratila, ale byla originální a aby lidi moji originalitu přijali.
Přesto se považuji za průměrného, normálního člověka, který není nadaný ničím výjimečným a tudíž nemůže nijak vyniknout. Taky se ptám, co by měl člověk dělat, aby na sebe občas upozornil a viděl, že je výjimečný? Jak dnes může člověk dokázat, že udělat něco, co se jinému nepodařilo?

6 Martin Martin | 18. května 2009 v 18:57 | Reagovat

treba odprasknout prezidenta :)

7 Verča Verča | E-mail | 27. června 2009 v 19:57 | Reagovat

tak
1)u minulého času od shit jsem málem spadla ze židle:D
2)já si myslim, že mě rozhodně budoucí pobyt exchange nekazíš, že se všem nepříjemným zkušenostem rozhodně nevyhnu, a že budu moc ráda za ty, kterým se vyhnu, protože sem četla tvůj blog:D
a 3)spoustu lidí si je podobnejch (a pravděpodobně i tobě) nicméně myslim, že zrovna ty se nedostatkem originality trápit nemusíš:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama