Život je pes

23. ledna 2009 v 3:21 | Martin
Milí čtenáři, milé čtenářky a také Vy, diváci u televizních obrazovek, dovolte mi představit článek věnovaný tentokrát plně domácím zvířátkům.

Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem se o amerických "pets" zmínil již dříve. Avšak na rozdíl od předchozích článků, kde se naši čtyřnozí přátelé objevovali pouze ve výrazném spojení s anální problematikou (rozuměj, hovnem) a to ve všech třech fyzikálních skupenstvích, tento článek nemá za úkol nic jiného než vybřednout ze všech těch bobků a psích kusů, průjmů a sraček a smradů a puchů, a osvěžit tak tento blog tak říkajícím douškem čerstvého vzduchu. V příštích minutách spolu prozkoumáme ty nejhlubší taje lidského soužití s domácími mazlíčky a poznáme, že tento vztah mnohdy stojí více než jen za hovno.

Dosti již však bylo slov na úvod, vrhněme se nyní všichni společně na asi nejznámějšího, nejoblíbenějšího a v neposlední řadě také prvního zástupce ze živočišné říše - Pes, v druhém pádě Psa. Tento přítel člověka je nejlepší ze všech a byl, je a bude symbolem našeho spojení s přírodou po staletí. Zakopáváme ho do věcí a za zmínku stojí pár smutných psích očí (2ks), studený čumák(1ks) a psí víno (2dcl).
Vaříme ze psů často a rádi, příkladem může být Hotdog či Bobika (nebo taky bejčí kule).
Tak či onak, pes obohacoval životy už našich babiček a já vám teď ukážu, jak je obohacuje mně, tady v USA

Rodina, se kterou teď bydlím, má jednoho psa, který se jmenuje Coul. Coul je úplně jiný než všichni psi, které jsem potkal ve svých minulých rodinách. Není tomu vůbec divu, neboť jak nám praví české přísloví: "Každý pes jiná ves" a já se stěhoval už čtyřikrát.
Všichni členové rodiny mají Coula více méně rádi (někteří spíše méně než více) s výjimkou prarodičů, kteří ho mají rádi úplně nejvíc. Bydlí kousek od nás (ti prarodiče, ne ten pes) a čas od času k nám přijedou na víkend. Dědeček pak tráví veškerý svůj čas s Coulem, kterého naprosto zbožňuje a který ho naprosto zbožňuje (tj. zbožňují se navzájem). Děda ho pořád tajné krmí a s frekvenci nekecám 20krát za hodinu všem a hlavně mně nahlas oznámí: "Good boy, good boy!" (ten pes, ne já) a nebo "He is a good dog, good dog" Hrozně rád bych mu vysvětlil, že ne, že přeci každý musí i po chvilce žití s Coulem vidět, že tenhle pes "is not good at all" a že je dokonce přesný opak od "Good dog". Bohužel tohle dědečkovi ani nikomu jinému z rodiny říct nemůžu. Tak vám tu aspoň teď popíšu pár příhod a doufám, že mi dáte za pravdu.

Jelikož jsem se nikdy nenaučil rasy psů až na jezevčíka, tak nevím, co Coul je, ale to není podstatné. Důležité je vědět, že tento pes je velký, černý a věčně hladový a není jezevčík. Právě jeho nenasytnost je to, co ho činí tak zajímavým. Nikdy jsem neviděl psa, který by měl pořád takový hlad. Jídla dostává Coul dostatek, zimou netrpí a pohyb nemá žádný. Tj. jeden by skoro řekl, že by takový pes hlad mít neměl, ba naopak, že by měl být věčně sytý. Přesto, a nebo právě proto se to.... zkrátka a dobře, Coul je USA-PES a má hrozný hlad 24 7!
Od této vlastnosti se odvíjí celá řada jeho neobyčejných schopnosti. Například jídlo dostává každý den přesně v šest hodin večer. Včera jsme seděli večer u televize a Coul spal. Najednou se z ničeho nic probral (z ničeho nic z mého pohledu) a začal na nás štěkat. Ono totiž bylo 17:57.( ty tři minuty to připravujeme). Další zvláštností je, že, navzdory tomu, co se říká, tenhle pes štěká i kouše, zejména když se jedná o jídlo. Asi mu nikdo neřekl, že by měl dělat jenom jedno z toho.

Bohužel hlad, který má Coul před jídlem, se nedá srovnat s hladem, který dostane po jídle. Poté, co do sebe doslova nasaje ty jeho granulky, je ještě tak půl hodiny úplně říčný, potoky slin se mu valí z tlamy a běhá po bytě. Právě tato půlhodinka se mi stala už několikrát osudnou. Od 18 00 do 18 30 se totiž z "good boy" stává " super hungry boy" a v tu chvíli ji úplně vše. Naprosto se tomu poddá a během chvilky jsou všechny boty, čepice a rukavice v jeho dosahu nasáklé a šťavnaté jako vodňanské kuře a rozházené po bytě.

Jednou jsem byl sám doma a zrovna jsem šel touhle dobou nahoru do svého pokoje, když jsem zaslechl hrozný mlaskot a funění. Coul ležel na koberci v ložnici rodičů a žvýkal to, co zbylo z mého velkého, dobrého českého jeleního loje. Byl to naprostý absurd - jelení lůj z pražský Delvity letěl napřed do Severní Karoliny, pak do Baltimoru, byl ve čtyřech rodinách a po tom všem nakonec skončil v tlamě tohohle amerického imperialisty.
Situace si žádala okamžitě řešení a to i za cenu použití násilí. V USA bohužel neplatí, že kdo chce psa bít hůl si vždycky najde, a tak mi nezbylo než na něj jít jen s holýma rukama. Coul začal okamžitě hrozně vrčet a cenit zuby a až v tu chvíli mi došlo to, co už asi většinu z vás napadlo - co když bych mu dál víc, než by byl schopný unést? Jak by se asi tvářila moje už čtvrtá rodina, když by zjistila, že jejich exchange student zlomil fyzicky a psychicky jejich psa kvůli blbému jelenímu loji? S touhle myšlenkou jsem seběhl dolů, popadl několik psích kostiček a metelil zpět nahoru, kde jsme uzavřeli příměří. Coul celou situaci ale pochopil špatně a zřejmě si tu kostičku asocioval s mými věcmi, protože od té doby mi už sežral balík žvýkaček, nivea krém a jablko od svačiny (to jablko mi snědl ve školní tašce a to tak doslova, že jsme ji pak museli dát celou do pračky)

S Coulem se taky pojí asi tak jediná moje domácí "povinnost", kterou tu mám - chodím ho ráno před školou vyvenčit. To je ok, ale poslední dobou se to začíná komplikovat. Ráno je venku vždycky hrozné mokro a teď ještě navíc nově i solidní zima, což vůbec nevadí Coulovi, ale mě už pomalu jo. Začínám vážně pochybovat o tom, jestli vůbec může někdy nastat ono "počasí, že by psa nevyhnal", protože zatím čím větší humus venku byl, tím radostněji se do toho Coul vyřítil. Já tam pak kysnu ve tmě a čekám, až milostpán vytlačí stolici. Coul se s tím hrozně se.. chci říct, že mu to jde jak psovi pastva a tak se domů vracím pokaždé zmrzlý jako sobolí ho.. a teď koukám, že jsem i přes všechny sliby zas odbočil do pr….prdele. Chtěl jsem ale říct, že navzdory všemu, co se o USA říká, to tu občas taky není taková psina.

Když jsem se do téhle rodiny nastěhoval, snažil jsem se nějakou dobu Coula přinutit, aby mě poslouchal. Bohužel, starého psa novým kouskům nenaučíš a tohle je pravda i zde. Když je Coul venku, tak musí být pořád na vodítku a když uteče tak je průser, protože je nemožné ho chytit. Dědeček (kterého Coul poslouchá a který ho poslouchá, tj poslouchají se navzá...však vy víte) mi řekl, že české "k noze" se tu překládá jako "heel". Při první příležitosti jsem to šel odzkoušet. Po mém prvním velitelském "heel" začal relativně klidný Coul běhat a dovádět. Po druhém "heel" se začal chovat jako utržený že řetězu a fakt se mi málem vytrhl. Do třetího "heel" jsem vložil všechno a Coul dostal psotník.
Když jsme se pak vrátili, všichni se divili, co jsem tam s tím psem dělal. Oba jsme byli silné rozrušeni a Coul měl hrozný hlad.

Tak doufám, že jste si vytvořili dostatečný obrázek mé situace a můžete se svobodně rozhodnout, jestli Coul je "good boy" nebo ne. Já osobně hlasují proti, ale i tak ho mám moc rád. Všichni psi totiž v sobě mají něco hřejivého, něco, co se nedá zarazit nebo potlačit člověkem a co z nich neustále tryská na všechny kolem. Koho napadly chcánky, je mimo - je to láska. Ano, právě schopnost milovat je ta nejúžasnější vlastnost, kterou psi mají. Každý pes je jako nekonečný pramen tohoto tekutého zlata, kterého se nám v dnešní době dostává tak málo. Kolik je na světě psů, to nevím já, nevíte to vy, nevíme to my a neví to ani oni ("ony" tu nezmiňuji ty totiž neví nikdy nic:). Postupujme ale obráceně - každý ví, že lidí je tu jak psů. Můžeme si tedy být jisti, že tu je alespoň jeden pramen lásky pro každou naší vyschlou studnu. Naučme se tuto lásku přijímat a co víc, opětujme ji! V tomhle tkví celé jádro pudla.

P.S. Když má Coul fakt velký hlad, tak se dojídá kočičíma hovnama!! Prostě jsem vám ten fakt nedokázal upřít:D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andík:) Andík:) | 2. února 2009 v 22:48 | Reagovat

Musím se přiznat, dlouho jsem zde nebyla, protože dlouhou dobu se tu nic nedělo. Po té co jsi mě upozornil, že jsi přidal nové články dala jsme se do čtení. Píšeš hezky, ale to ti tady říká nejspíš každy a stále dokola, avšak tenhle článek prostě nemá chybu a chvály neni nikdy dost!Opravdu mě pobavil:)

2 Martin Martin | 3. února 2009 v 23:57 | Reagovat

Naprosto souhlasim ze chvaly neni nikdy dost! :) Dik

3 terka terka | 4. února 2009 v 15:16 | Reagovat

XD XD vzbornej clanek....to abych napsala o nasi Tinkerbell, to je taky nase domaci sweetheart:D

4 Martin Martin | 5. února 2009 v 1:31 | Reagovat

Kdyz uz si zminila toho "sweetheart" - zacinam byt skoro alergickej na tyhle vyrazy. Kazdej tu je honey, sweetheart, pumpkin nebo dear. Taky ti to tam porad rikaj?

5 Bob Bob | 7. února 2009 v 0:27 | Reagovat

Jsem si řikal že psi jsou všade stejný, ale jak tak čtu tak asi ne :D. Náš pes je taky nenažranej a začíná se víc podobat kouli chlupů než psovi ale furt je to můj honey :D

Jinak - články více než nadprůměrné.. ;-)

Ať se Ti daří, páč když se daří tak se daří :D

6 Jitka Jitka | 10. dubna 2009 v 11:34 | Reagovat

Coul je hrozně sladkej, takovýho mazlíka všude jen tak neuvidíš...:-) mě si teda získal!

7 Andress Andress | 28. dubna 2009 v 20:29 | Reagovat

bezvadnej článek, nevíc mě pobavily reakce psa na heel :D

8 lora lora | 7. prosince 2009 v 21:45 | Reagovat

hele taky sem ted na highschool a study hall a nuda a ctu tvuj clanek a vyprskla sem smichy tak petkrat:-D az se na me i ty vidlaci otocili co se deje;-D

9 Martin Martin | 15. prosince 2009 v 13:08 | Reagovat

:) tak to sem rád. Právě jsem ten článek ted změnil, tak doufám že se ti bude zdát upravená verze alespon stejně tak dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama