Nakup "trucku"

20. srpna 2008 v 20:23 | Martin

Moje americká hostitelská rodina má tři auta. Jeden kabriolet (btw fakt super:), jedno normální auto a pak "truck", což je takový malý náklaďák, má to tu skoro každý, kdo potřebuje čas od času vozit něco těžkého. Právě ten jim ale začal v poslední době nějak zlobit a tak ho chtějí prodat dříve, než se rozsype úplně a koupit si jiný. (Na to, že jsou tak náboženský, jim to v tomhle směru myslí překvapivě dobře:) No a včera jsme se byli s mými host-rodiči podívat do obchodu s ojetýma autama
Tam jsem konečně pochopil, o čem byla knížka "Jak vyjednávat s lidmi", kterou mi kdysi půjčil strejda. Ve spoustě obchodů v USA jednáte přímo s majitelem, tj. on má "moc" snižovat ceny. To platí o autech, ledničkách, nábytku a dalších drahých věcech. Mají tu taky samozřejmě obchody typu Tesco a pod, ale zejména na jihu, například právě tady v Severní Karolíně, se ve většině případů smlouvá. A jak jsem záhy poznal, moje host-Mom v tom je hodně dobrá.

Ten chudák co se nás ujal neměl nejmenší páru, s kým má tu čest. Hned první chyba byla, že si zapálil cigaretu. Já i moji host rodiče jsme nekuřáci, oni ještě navíc vyslovení odpůrci všeho, co se nějakým způsobem nevychvaluje v bibli. Alkohol a cigarety jsou pro ně ďábelské. Další minus byl jeho jazyk. Čas od času mu to ujelo do hoven, což mým rodičům rozhodně neušlo. Oni si vůbec na slušnosti velmi potrpí a nezajdou nikdy dále než do prčic, a to už se věci musí opravdu jó srát. A třetí jeho chyba, pokud se to vůbec za chybu dá považovat, byla, že se choval jako idiot. Za to možná nemohl, ale když chcete prodávat auta…
Ukázal nám jeden docela hezký náklaďák, i když trochu moc velký. Sebevědomě začal, že je to "life deal" a bla bla bla, my jsme jen mlčeli a dívali se. Vtip byl v tom, že jsme to auto koupit nemuseli, a už vůbec ne ten den a v tom obchodu. To byla ta největší výhoda. Přijde mi, že je to trochu jako s holkama - když o nic nejde, jedná se o dost snadněji. Tenhle chlápek to ale prodat zřejmě musel, protože začal být pekelně nervózní. Udělali jsme s ním jednu zkušební jízdu po parkovišti ( "life deal, life deal!!") a pak si šli k němu sednout za stoleček bavit se o penězích.

Začal na 16 000 dolarech, ale při pohledu na moji matku slevil napřed na 15, pak na 14 a nakonec se dostal na 13 tisíc, to vše úplně sám, bez naší pomoci. Moje matka řekla 10. Málem to tam s ním seklo. Řekl, že není bůh, aby mohl dávat takovýhle ceny, což mu oba rodiče svorně potvrdili. Bylo na něm vidět, že neví, kudy kam. Nakonec jediné, co z něho po horečném přemýšlení vypadlo, bylo, že za 13 tisíc by to byl ten nejopravdovější "life deal", který kdy v životě udělal. Asi nemusím říkat, že jeho životní nákupečky nedělali od začátku na nikoho dojem, moje máma trvala na svých 10 tisících a basta.
Jednali jsme dál. On nechtěl a nechtěl a už nás pomalu začínal štvát (cca v půlce vyjednávání začal kromě kouření ještě popotahovat nos, to bylo příšerný) a tak jsme se zvedli, vyšli ven a nasedli do auta, že jako jedeme pryč. Klasicky přiběhl a že se přeci určitě dohodneme. Tak jsme si tam šli zase sednout. Tentokrát nasadil jinou taktiku, o jeho "life dealech" neřekl už ani slovo a místo toho vybíhal co chvilku ze dveří, kde vždy napsal svoji novou cenu (trvalo to hrozně dlouho, protože každou číslici vybarvoval jinou barvičkou) a pak s tím přibíhal zase zpět. Po půl hodině tohohle marastu nastala situace, že on chtěl 12 000 dolarů a moje rodina 11 000. A najednou se moje matka koukla na hodinky. Bylo skoro šest a že prý musíme rychle do kostela na mši.

Bylo mi toho prodavače skoro líto. Bylo na něm vidět, že absolutně nedokáže pochopit, jak někdo vůbec MŮŽE zanechat několikahodinového vyjednávání a jít do kostela. Nakonec řekl, že nám půjčí ten náklaďák, ať si s ním zajedeme do kostela a pak se vrátíme. Že prý ale co nejdříve, že spěchá. Tak jo.
Když jsme byli na půl cesty zpátky z kostela, vzpomněl si najednou můj táta, že má známého, který se chce zbavit náklaďáku za 4000 dolarů. Řekli jsme si proč by ne, že, a jeli si ho hned prohlédnout. Náhodou to bylo v naprosté prdeli, takže spousta času pryč.
Ten pán z autoobchodu nám původně řekl, že končí v šest, pak, že počká, až se vrátíme z kostela, a teď tam musel tvrdnout nejméně ještě další hodinu a půl navíc zatímco my jsme si jezdili po okolí v jeho trucku.

Když jsme k němu konečně dorazili, byla venku už skoro tma. Znovu jsme šli za stoleček a on zas ty čísla. Byl příšerně nervózní a pořád honil kemry v nose (už mi z něho bylo špatně). Bylo na něm vidět, že má dost. Dokonce se mi zdál natolik vyřízený, že by přistoupil už téměř na cokoliv, hlavně aby to bylo hotovo. A právě v tenhle moment se na něj moje host mom rozvážně obrátila a oznámila: "Víte, já to vlastně stejně nemůžu koupit teď, protože my musíme jet ještě napřed domů." On úplně zbledl a začal koktat: "Domů?! Teď?? Pane bože…!" "Přesně tak", odpověděla matka, "My se totiž musíme nejdříve doma všichni pomodlit a zeptat se Pána na radu. On nám řekne, jestli to koupit nebo ne. Možná se stavíme zítra."

Chachaá, tak na ten jeho výraz budu dlouho vzpomínat. Několik hodin jeho času v hajzlu, pak jedeme do kostela a když to už už vypadá, tak se ještě jedeme pomodlit domů. Začal něco blekotat, že jako jak se můžeme jet modlit, když neznáme cenu, a že to dohodneme teď a modlit se můžeme jít pak. Moje matka se na něj jen usmála a s nadhledem mu sdělila, že modlení není o číslech, ona má totiž "personal relationship with God" a tam čísla nehrají roli.

No vtipný to bylo fakt hodně. Ale zavařil si to sám. Možná, že kdyby namísto vychvalování všech těch technických výhod, které jeho life-dealy obsahovaly, raději přestal kouřit, pořádně se vysmrkal a sprostá slova nahradil nějakou pěknou pasáží z bible, třeba by měl větší úspěch. A kdyby ještě na závěr dodal, že ten náklaďák je požehnaný... Ale kdo ví, na moji host mom je každý krátký.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 melee melee | E-mail | Web | 21. srpna 2008 v 10:18 | Reagovat

:D:D:D

2 Ondra Mařík Ondra Mařík | 26. srpna 2008 v 21:35 | Reagovat

:) Na to ze sou tolik religiozni sou docela kruty. Holt "nevosereš" v desateru neni

3 Martin Martin | 2. září 2008 v 1:42 | Reagovat

jo nevoseres by bylo dobry prikazani :D

4 Robert Glos Robert Glos | E-mail | Web | 26. února 2009 v 21:29 | Reagovat

Kdyz tak mluvis o tom nabozenstvi tak mi to pripomelo uzasnej "dokument" s vyborne komickym moderatorem, Religulous, je to trchu roadmovie. Z nazvu asi chapete ze to je religious a ridiculous :-D proste se tam zabyvaj nabozenstvim a vubec proc jsou americani tak pobozni.

5 Martin Martin | 12. března 2009 v 21:06 | Reagovat

dik, zkusim to shlednout! btw. ty komentare maj tu nevyhodu ze se nezobrazuji ty nejnovejsi, takze sem to objevil az ted:)

6 svikruhinska svikruhinska | E-mail | 13. března 2009 v 3:44 | Reagovat

Ted se tady morim nad calculusem a dost si me pobavil... uplne mi to pripomnelo znamyho mejch host-parents kterej jim zavolal ve 3 rano ze mel sen, ze mu buh rekl, ze nam ma dat 5000$ takze se chtel domluvit kdy to preda..

7 Martin Martin | 21. března 2009 v 1:32 | Reagovat

:D :D. btw calculus, to je husty. Ja tu mam triginometry a to zvladam, ale i tak z toho mam C..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama