Jidlo

4. srpna 2008 v 23:14 | Martin
Ahoj,

Původně jsem měl v plánu vést tento blog stylem "Co jsem dnes dělal, kde jsem dnes byl" a tak podobně. Jenže to bylo v ČR a já netušil, jak moc mi bude chybět rozhovor založený aspoň trochu na myšlenkách a ne jen na "How are you?" a "havign fun, yeah?" . Neříkám, že tu jsou všichni blbí, ale ono ani moje angličtina nestačí na některé věci. A hlavně, oni pořád myslí na boha. Na jednu stranu mě to štve, na druhou stranu, jestli je nějaké zajímavé téma na myšlení, tak tohle. Budu sem asi pravidelně psát články o náboženství, samozřejmě náležitě upravené pro nevěřící ucho české :) (Já zatím taky ještě nevěřím nebojte). Jelikož jsem tu vydán na milost a na ještě větší milost všem těmhle laskavým pobožníkům kolem mě, pod "úpravou" článků rozumějte vesměs bezmeznou kritiku všeho, co s Bohem kdy souviselo a souvisí, protože už mi to tu vše začíná pomalu lézt prdelí. Z pochopitelných důvodů to tu samozřejmě nemůžu nikomu z okolí říkat, a protože ke zpovědi se mi s tím taky nechce, nezbývá mi než to psát sem, vám.

Tenhle článek bude ale o jídle, o božím Americkém papání.

Hned na úvod bych chtěl asi říci, že si nemyslím, že by nebylo správné netvrdit, že se v USA jí jen fastfood. Tak tak, ano. Zato ale podle mě je pravda, že se Američané stravují jinak než my (aspoň zatím). Mají tu velmi často jen studený oběd a to mi vadí, k snídani si dávají cornflakes jako my a to mi chutná. Je zvláštní, že i když někdy jedí přesně to co já, kombinace mají jiné. Tuhle mi například nabídli několik druhů kukuřičných lupínků. Všechny byly dobré, ale já si je smíchal dohromady, protože jeden druh se rychle přejí. Tak z tohohle byli docela v šoku. A ještě větší šok pro ně byl, když nám došlo mlíko a já jsem si je smíchal s jogurtem. Sice se tomu smáli, ale ochutnat to nechtěli ani za nic. (Edit: zpětně mi moje rodina poslala nedávno email do Čech, že konečně zkusili cornflakes s jogurtem a hrozně jim to chutnalo. Je vidět, že existuje také něco, v čem jsme napřed :) Večeře si vaříme doma a jsou výborné - většinou ryby, kuřata, hovězí, kuřata, nudle, kuřata, krocan.

Někteří lidé tu jsou tlustí, ale většina ne. U tohohle určitě hodně záleží na dané oblasti a já tu teď rozhodně nechci vyvozovat nějaké závěry pro celou Ameriku. Ale například soudě podle lidí, kteří jsou k vidění na ulici tady, v Severní Karolíně, bych určitě nepoznal, že jsem v USA a ne v Čechách. Je to logické - když to zvládne samo chodit, nemůže to být zas tak strašné. Trochu změna nastává, když se přidá nějaké jiné médium, například voda nebo auto, které pohyb usnadňuje. V autě už jsem za svůj pobyt v USA viděl sedět leccos, většinou se tito lidé dají bezpečně poznat podle bílé vydřené čáry na kalhotech od volantu. K vodě se ještě dostanu, ta věci nadnáší a to je pro tlustoprdy jistě věru polehčující okolnost. Jak už jsem ale říkal, je důležité si uvědomit, že se tohle všechno může lišit stát od státu - na jihu mohou být lidé tlustší než na severu a naopak jinak tlustý na jihu jak na severu, a nebo naopak.

Stojím si ale za tím, že Amerika je země extrémů. Najdete tu odevšeho kousek, a někdy i více než jen to. Před pár dny jsem byl v akvaparku a tam byly takové kusy, že "I have never seen anything so big before" (tohle je moje oblíbená fráze jak potěšit Amíka, když mi něco ukazuje (krom těch přeplněných jedinců teda:))). Někteří měli fakt 300 kg nejmíň, resp. 600 pounds.. Zajímavé bylo sledovat jejich chování a psychiku. Američani asi obecně jsou od narození na venek přátelští a usměvaví a tohle všechno, ale od té doby, co mi Lukáš (brácha) ještě v Čechách půjčil knížku o Řeči těla, sleduju občas víc než jen úsměvy. A zvlášť v tom aquaparku byli všichni dost zablokovaný, hlavně ženský teda. Pro ty, kdo to neví, být zablokovaný znamená, že máte založené ruce na prsou, nohu přes nohu a vůbec ochraný postoj prostě. No a měl jsem to.. ehm, potěšení.. vidět, jak se na lavičce přede mnou zablokovala vskutku gigantická osoba, fakt paní jako hora, akorát že sádla. Ještě že měla místo plavek tričko, ono většina tlustých se tu stejně koupe v normálním oblečení :) samozřejmě s proužkem pro optické zeštíhlení (pruhy to jsou jak na dálnici). Ruce na ty balóny ještě založila, ale s nohama měla problém. Prostě ne a ne hodit tu nohu přes nohu, fakt hroznej pohled. A jak to dopadlo? Nakonec to vzdala a nebyla zablokovaná tak, jak by bývala chtěla. To je možná důvod, proč se říká, že tlustý lidí jsou víc v pohodě - prostě se neumějí tak dobře zablokovat :D

Zajímavá věc je, jak se tihle lidé snaží zhubnout. Jedí pořád stejně, nesportují, ale k obědu si ke svému dvojitému hamburgru dají místo normální coly tu bez cukru, popřípadě to dokonce ještě vše zajedí salátem. S hrůzou sleduji, že tu možná začínám taky tloustnout, dneska začínám cvičit. Bohužel je tu takový vedro, že se to skoro nedá, ale nemůžu se vypasit, to prostě nejde:)

Věřící Amíci (a to moje rodina JE) se vždy modlí před jídlem. A naopak neříkají dobrou chuť ani nic podobnýho, což mi trochu vadí, mám takový nutkání to pořád říkat. Zatím jsme se modlili jen nad pořádnými jídly, jako je už výše zmiňovaná ryba, krocan a pod, takže mi to nepřišlo nic zas tak zvláštního a začal jsem to mít i rád, ale nedávno jsme se modlili v McDonaldu. Modlí se tak, že se sklopí oči a jeden z přítomných děkuje bohu za jídlo. Já jsem koukal na ten svůj hambáč a modlil se, abych moc nestloustl. Ale je to hezkej zvyk, tohle modlení.

Další věc je led. Američani do všeho dávají led, ale tak brutálním způsobem, že pijí (nebo raději jedí) spíše led s colou než colu s ledem. Už jsem tu známý svým "water with no ice please". Všechno je tu studený. A vrchol byl, když jsme byli s rodinou na výletu a mému host tátovi se udělalo horko. Ono je mu horko pořád (kdykoli s ním jedu v autě tak mám mikinu s kapucí a dlouhé kalhoty, a on tam i tak funí v tričku a v šortkách:) ale tentokrát bylo opravdu horko. Tak se sebral a zašel si ke stánku koupit plný kelímek ledových kostek. Celý zbytek cesty to jedl, úplně jako popcorn. Nabídl mi taky, ale mě se jen z toho jeho chroupání udělala taková kosa, že jsem odmítl.

Ale mám suprovou rodinu a většina těhle extrémních věcí o nich neplatí. A myslím si, že o většině Američanů také ne, to co tu píšu je spíš takový výběr toho, co mě během mých prvních týdnů v USA překvapilo. Všichni respektují, co mi chutná, takže jsme domů nakoupili spoustu jogurtů a hromadu jablek a dalšího ovoce, takže se tu mám fajn. A vaří taky dobře, nedávno jsme měli obrovskou rybu, byla to příjemná změna oproti těm chicken. Ve škole tu s náma jsou na kempu taky nějací Asijati. Fakt je lituju, protože tady se nejí žádná rýže at all. A oni tam prej jedí jen rýži:)

Ahoj
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel, Jana Pavel, Jana | 5. srpna 2008 v 21:56 | Reagovat

Je to super, fakt sranda. :-D Tak si to užívej a neztloustni moc!!!

2 Ondra Mařík Ondra Mařík | 6. srpna 2008 v 14:32 | Reagovat

Uh tak sem se konecne dostal k tomu si to precist. A myslim ze to sepisujes fakt dobre dokonce me to i bavi cist (coz se o blogu kamosky co byla na NZL rict nedalo..) takze pis urcite dal. Akorat k tem tlustejm..spoluzacka ted prijela z Chicaga a rikala ze tam nejsou tlustsi nez v Praze. Tak nevim mozna se to lisi stat od statu.

3 Káča Káča | 6. srpna 2008 v 21:23 | Reagovat

Ahoj, fakt pekne napsany :-). Docela jsem se pobavila (nejen u tohohle textu), takze koukej psat dal :-). Mej se pekne

4 Hamm Hamm | 7. srpna 2008 v 22:23 | Reagovat

Enjoy your Stay... GL..

5 Adam Adam | 8. srpna 2008 v 12:21 | Reagovat

Píšeš dobře, jen tak dál ;)

6 Pavel Pavel | E-mail | 8. srpna 2008 v 22:38 | Reagovat

Ahoj, hele pár věcí v tom článku mí přijde docela zajímavých že se o tý kultůže něco dozvíš ale je fakt hrozný to číst... Zkus to trochu zkrátit... trochu zestručnit abych to nemusel číst 2hodiny (myšleno obrazně)...

7 Petr Petr | 10. srpna 2008 v 11:41 | Reagovat

super clanek...jinak tim zablokovavanim ty tlusty zensky si me fakt pobavil :D a doufam ze zase neco napises :)

8 Andík:) Andík:) | 20. srpna 2008 v 14:55 | Reagovat

Ta tlustá zablokovaná ženská mě opravdu rozesmála. Uplně sem si ji živě představila a pak si vzpoměnala na tvoji obvyklou reakci. Jak se jí v duchu směješ a máš ten svůj tajemnej potutelnej úsměv.Měj se hezky...

9 melee melee | E-mail | Web | 20. srpna 2008 v 18:52 | Reagovat

No jo chlape, ale závidim ti děsně!)) Doufám že se to za rok nebo dva vyvede i mě! Napíšem si na icq, ENJOY!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama