Kostely

30. července 2008 v 22:58 | Martin

V neděli jsem byl v kostele. I když jsem se rozhodl, že budu psát převážně v Aj, tohle musím napsat v Čj, protože na to moje angličtina nestačí. Zatím mě toho tady překvapilo hodně, ale tohle je nezapomenutelný zážitek.

V USA se do kostela chodí v neděli ráno a večer, občas pak ještě ve středu. Ráno jsem nešel do kostela s moji hostitelskou rodinou (každý tady chodí do jiného, kostelů tu je skoro stejně jak lidí:), ale s jejich známýma, protože jsou mladší. Většina amerických kostelů vypadá spíše jako vysokoškolská posluchárna a tenhle byl obvzlášť moderní. Byla to nízká, jednopatrová budova s prosklenými dveřmi, klimatizací, moderníma hajzlama (na fotobuňku!) a s obrovským venkovním parkovištěm přímo před vstupem. Místo hřbitova se za kostelem nacházelo basketbalové hřiště . Maličký nedostatek byl, že vevnitř chyběl kříž, ale to nevadilo, protože ho promítali dataprojektorem na stěnu (když Kněz zapínal Windows a otvíral obrázek Cross.jpg, byl jsem fakt impressed :) Pod křížem bylo pódium a v pozadí kompletně vybavená kapela - dvě elektrické kytary, bicí, klávesy a tucet mikrofonů pro sbor. O pověstnou kostelní akustiku se tu staralo několik mega reprobeden.


Než to všechno začalo, šel jsem s pár lidmi do takové malé místosti, kde sedělo v kroužku na židlích asi 5 lidí. Vypadalo to tam jako v prachobyčejném kanclu; kartónové zdi, vestavěné stropní zářivky, šedý koberec a vůbec. Sedl jsem si a společně jsme čekali. Za chvilku se otevřely dveře a dorazila kněžna (rozuměj samice od kněze :) V jedné ruce bibli a v druhé colu od Mc Donalda se posadila do čela a začala.
Nevěřil sem vlastním uším. Ne kvůli tomu, že to bylo v Aj - na knězích je super, že mluví pomalu, zřetelně a správně, aby jim rozuměli i ty nejblbější ovečky -, ale kvůli tomu, jakým stylem tuhle bohoslužbu vedla. Napřed byla modlitba. Na Američanech se mi líbí, že se fakt s ničím neserou. Postupně se všichni přihlásili a řekli, za co chtějí, abychom se dneska pomodlili (jeden chtěl, aby jeho sestra měla hezkou dovču, druhá aby se ji líbilo v nové práci a jiný aby se mu povedla zkouška) Tak jsme se pomodlili (což mimochodem trvalo neuvěřitelně dlouho, protože kněžna, která tu modlitbu pronášela, stihla mezitím zapomenout skoro všechna ta přání a ne a ne si na ně pak vzpomenout)
Když s tím byla konečně hotova a všichni se zase napřímili, usrkla Colu, nalistovala bibli a začla vykládat. Vždy přečetla nahlas nějakou část textu, pak se u toho zastavila a začala to rozebírat stylem "co tím chtěl básník říct". Vzhledem k tomu, že bible je metafora za metaforou, proložená oxymoróny a bůh ví čím dalším, dá se to interpretovat téměř jakkoli. Ona to po nějaké době rozebrala tak dokonale a ze všech stran, že mi to fakt skoro začalo dávat smysl. Takhle to bylo hodinu.
Opět se ukázalo, že se Američani s ničím nemažou. Dva se evidentně nudili a zívali, další si u toho něco četl a jedna ženská se uprostřed všeho zvedla a odešla. Já jsem seděl rovně jako svíčka a napjatě jsem poslouchal. Z části proto, že měla fakt dobrou angličtinu a chtěl jsem něco pochytit, ale hlavně proto, že mi bylo trapné zívat a koukat se na hodiny jako ostatní, když tu přece šlo o Pána na nebesích.
A jak už je tomu u podobných věcí zvykem, nejlepší přichází nakonec. Poté, co kněžna skončila s výkladem, přišla na řadu diskuze. Kdo zažil chlapecký a děvecký oddíl Gemini, ví, jak taková debata probíhá. Kněžna se nás důvěrně zeptala, co nám chtěl Ježíš říct, a pak bylo ticho. Zeptala se pětkrát a šli jsme. Fakt boží.

Pak začala druhá část. Na tu už jsme seděli společně s přibližně další stovkou věřících Oveček (Oveček či Ovec, a nebo, chcete-li, Vovcí:) v hlavním sále a přednášel nám sám farář kostela. Tomu bylo 27 let a naprosto mě dostal. Byl vtipný, mluvil fakt chytře, Aj jako víno a nikdy jsem neslyšel plynulejší a temperamentnější projev. V podstatě to, co říkal, nemělo s bohem zas až tak společného: mluvil o tom, že každý má právo a možnost pozitivně ovlivňovat druhé a že je správné předávat to, co umíme, druhým a ne si to jen syslit pro sebe. A pak nastoupila kapela a zpívaly se rockové nábožné písně se a to bylo tak super, že mi bylo až líto, že v toho boha nevěřím. Já, typický neznaboh, si vůbec nedokážu představit, že jsem věřící a že toho boha mám fakt pořád nad sebou, že se bojím, že přijdu do pekla a že si každý den čtu bibli, protože to je slovo boží.. Ale oni to tak opravdu dělají a neuvěřitelně jim to pomáhá a dělá je to lepším. Na závěr se spolu všichni srdečně rozloučili, nasedli do svých obr aut a vyrazili, většinou se svými rodinými příslušníky, na typický nedělní piknik.

Abych toho Boha neměl ten den málo, večer jsem šel do kostela znovu, tentokrát s moji host-mom a s mým host-dad. Chodí do jiného, formálnějšího. Zatímco v tom prvním měl kněz džíny a tričko "I love you", tady ten byl oblečený v tmavém obleku a měli tam dokonce i dřevěný kříž. I hudba byla jiná, vážnější. Tenhle kněz pojal svoji mši jinak, dělal kolem všeho neuvěřitelné mystično, jeho každá druhá věta byla "try to think about it". Ale mluvil taky pěkně a bylo vidět, že to má všechno promyšlené a rozumí tomu. Pak řekl, ať si vytáhneme bibli. Bible moji host-mom byla fakt super - každá stránka byla podrthána zvýrazňovacím fixem různé barvy a různé tlouštky. Co jsem se tak do toho díval, tak mi vůbec nebylo jasné, proč podrthávala zrovna tohle a ne něco jiného, ale asi to mělo nějaký smysl. V každém případě, bible je pro Amíky něco, do čeho se dělají poznámky, to jsem v Čechách neviděl. (i když, ono taky kolik jsem viděl biblí, že:)

Seděli jsme tam a poslouchali ho kázat asi hodinu, pak řekl, že to stačí, "think about it all". Jo a prej si mají na příště všichni přinést knihu Ježíš2, protože už dobrali většinu z Ježíš1. Škoda jen, že neoznámil termín testu z Ježíš 1 :))

Celkové musím říct, že na mě americké kostely udělaly opravdu veliký dojem. Trochu si z toho tady dělám srandu a něco opravdu sranda byla, ale oni v boha silně veří a pomáhá jim to. A jejich kostely jsou úplně něco jiného než to, na co jsem byl zvyklý od nás. Musím říct, že mi vyhovují daleko víc - kostel v Čechách sice vyvolá úctu, ale rozhodně ne chuť trávit tam čas - dyť tam máme zimu, tmu, ztuchlou vodu a tvrdé lavice!
A na závěr, sice v Boha nevěřím, ale je mi naprosto jasné, že nebýt Boha tak bych v USA teď nebyl. Právě náboženství podlě mě vyvolává touhu dělat něco pro ostatní, jako například brát si do rodiny Exchange studenty. Nebudu na to zapomínat a budu se snažit chodit tu do kostela co nejvíc. Amen :)

M
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lukas lukas | 3. srpna 2008 v 23:11 | Reagovat

martine - super, naprosto skvelej clanek, konecne od tebe mam vic nez sms a navic je nadherne napsanej, proste psani chce podnety, a ne sedet zapruzele v cechach, pis hodne, z toho se udelame kniha a vyvarime (vyvaris  :-() no proste jen tak dal...!!!!

2 Cathy Cathy | E-mail | 2. srpna 2009 v 23:52 | Reagovat

Skvelej clanek :) Ja se do USA chystam za 16 dni, tak jsem moc zvedava, chozeni do kostela me celkem desilo, ale musela jsem ho odsouhlasit.. A podle toho, co pises, to nic tak strasnyho neni :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama